Pomalu vymírajícímu kmeni šimpanzů v Guineji, který získal celosvětovou slávu za pozoruhodně obratné využívání nástrojů, svitla po porodu samice Fanle malá naděje. Malé společenství lidoopů žije v lese kolem vesnice Bossou, která je součástí přísně chráněné přírodní rezervace Mount Nimba zapsané na seznamu UNESCO. Nachází se na hranicích s Pobřeží slonoviny a Libérii. Slavní lidoopi žijí v lese o rozloze 320 hektarů (790 akrů).

Ilustrační fotografie mláděte šimpanze. Kredit: Chi King, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0

Po desetiletí neváhali vědci podnikat dlouhou cestu do odlehlého pralesa, aby mohli studovat, jak guinejský kmen šimpanzů velice sofistikovaně a obratně využívá nejrůznější druhy nástojů. Tito lidoopi jsou schopni například používat k rozlousknutí ořechů nástroj na principu kamenného kladiva a kovadlinu, což se považuje za nejsofistikovanější čin, jaký kdy byl u geneticky nejbližšího lidského příbuzného pozorován.

V posledních několika letech ale klesl počet šimpanzů v Bossou na čísla v řádu jednotek. Kmen postupně vymírá a naděje na záchranu jsou malé, protože nemá dostatek plodných samic a navíc je naprosto odříznutý od sousedních šimpanzích komunit. Šipmanzi se téměř nikdy dobrovolně nevydávají mimo zalesněné území a stromy v okolí Bossou byly postupně zcela vykáceny. Po letech smutného úpadku ale přišly podle Aly Gaspard Soumah, ředitelky Institutu pro výzkum životního prostředí v Bossou, dobré zprávy.

Reinkarnovaní předci

Průvodci minulý týden zahlédli poslední plodnou samici skupiny, která se jmenule Fanle, jak svírá na svém břiše novorozené mládě .„Před třemi dny jsme dokonce byli schopni pomocí dalekohledu určit pohlaví (mláděte) – je to samička,“ prozradila ředitelka, podle které vesničané žijící poblíž kmene šimpanzů „vybuchli radostí.“ Tamní šimpanzi mají podle vědců k vesnickému obyvatelstvu v Bossou jedinečný vztah.

Zvířata sice žijí ve volné přírodě, ale sdílejí území a jeho potravní zdroje s místními. Ti věří, že jsou šimpanzi jejich reinkarnovaní předci. Když se doslechli o narození samičky, jejich reakce byla bouřlivá. „Všichni – mladí i staří, muži i ženy, se začali srdečně radovat, atmosféra byla neuvěřitelná,“ popisovala Sooumah.

Ilustrační obrázek šimpanzí samice s mládětem. Kredit: Derek Keats, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0

Záchranný migrační koridor

Do roku 2003 byl počet šimpanzů v Bossou relativně stabilní, v lese žilo zhruba 21 jedinců, uvedla Soumah. V roce 2003 jich však sedm zemřelo na chřipku a další zemřeli v následujících letech, přičemž před posledním narozením zůstali jen tři dospělí samci a čtyři dospělé samice. Tři z nich jsou ale ve věku nad 60 let, nejmladší člen skupiny je osmiletý samec. Třicetiletá samice Fanle je tedy poslední plodnou samicí kmene. Otcem mláděte by mohl být dominantní samec skupiny Fouaf, nebo jiný šimpanz jménem Jeje. Oba jsou po čtyřicítce.

I přes velký úspěch ale kmen není ani zdaleka zachráněn. Proto ochránáři stále hledají způsoby, jak šimpanzům pomoci. Chtějí například pomoci vytvořit „stromový migrační koridor“, který umožní obousměrnou migraci mezi izolovanou komunitou a jejich bratranci v kopcích. V roce 2020 již bylo vysazeno jedenáct hektarů lesa a dalších 26 hektarů je naplánováno na rok 2021. Navrženy jsou ale i další varianty, jako je třeba přivézt do skupiny mladé samice. Tato varianta však sklidila mnoho kritiky ze strany některých členů odborné veřejnosti, kteří si myslí, že by se do osudu skupiny takto uměle zasahovat nemělo.

Zdroj: Sciencealert