Vědecké experimenty prováděné v okolí ostrova Mallorca naznačují, že se ryby mohou naučit cíleně vyhýbat rybářským nástrahám. Dosavadní metody využívané k hodnocení početnosti rybích druhů proto mohou být velmi zavádějící. „Chytré“ ryby se nenechají tak snadno přelstít.

Udice na chytřejší ryby neplatí. | Kredit: Aaron Goodman, CC BY-ND 2.0

Odhady stavů ryb mohou klamat

Chcete-li zjistit, jak se daří populacím různých druhů mořských ryb v konkrétních oblastech, a nadále sledovat jejich stavy, aby se předešlo významnému snížení početnosti druhu rybolovem, řídíte se vcelku jednoduchým pravidlem. Stačí pravidelně mapovat zastoupení rybí fauny v úlovcích rybářů, třeba i přímo na tržišti. Čím méně zástupců daného druhu zde najdete, tím nižší je jeho početnost v prolovovaných vodách. Každé pravidlo má však své výjimky. Španělský vědec Dr. Josep Alós a jeho kolega Prof. Dr. Robert Arlinghaus zjistili, že některé druhy ryb se dovedou udicím úspěšně vyhnout. Populačně jsou tedy ve skutečnosti silnější, než bychom čekali z prostého posouzení rybářských úlovků.

Rybářská loď na Mallorce
Kredit: Stefan David, CC BY-SA 2.0

Moderní rybář jako predátor

Pobřeží ostrova Mallorca je hojně navštěvováno nejen turisty toužícími po slunci, ale i sportovními rybáři, kteří pro zdejší vodní faunu znamenají nemalé riziko. Milovníci rybolovu se stávají významným faktorem, který formuje nejen početnost konkrétních rybích druhů, ale mění i jejich návyky. Mimoděk učí ryby lepší taktice a rozvíjejí jejich inteligenci. Hloupé nepřežijí a skončí na talíři. Chytré se udicím vyhnou a předají své schopnosti další generaci. Příroda své děti vychovává tvrdě, leč účinně.

Na základě standardních metod odlovů (na udici) dospěli vědci v minulosti k závěru, že v zákonem chráněných částech moří je početnost ryb i jejich velikost vyšší než v oblastech běžně vystavených rekreačnímu rybolovu. Zdání však leckdy klame a „standardní“ metody je třeba čas od času přehodnotit. Srovnání podvodních videozáznamů a výsledků odlovu na udici přináší odlišné výsledky, ač by tato data měla vycházet podobně. Statistický nepořádek zanášejí do tabulek právě „chytré“ ryby.

Kanic písmenkový | Kredit: Pablo Bou, CC BY-SA 2.0

Rychlí kanicové versus trpěliví mořani

Vědci se zaměřili na dva druhy ryb, které mají rybáři operující v oblasti Středomoří velice rádi. Jednalo se o kanice písmenkového (Serranus scriba) a mořana ocasopruhého (Diplodus annularis). Oba druhy se vzájemně podobají velikostí, ale liší se jídelníčkem. Kanicové jsou predátoři lovící jiné ryby a malé korýše, mořani konzumují řasy a mlže. Způsob stravování ovlivňuje i pravděpodobnost ulovení obou druhů – mořani mohou opatrně prohlížet a zkoumat předloženou návnadu, neboť jsou zvyklí, že jim jídlo neuteče. Kanic oproti nim aplikuje strategii „včera bylo pozdě“ a po všem stravitelném chňapne co nejdříve. V biotopech málo dotčených rybolovem je tedy kanic snazší kořistí a na návnadu rychle zabírá. V oblastech, kde se loví častěji, se však k překvapení vědců situace mění.

Mořan ocasopruhý | Kredit: Anders Finn Jørgensen, CC BY-SA 2.0

Kanicové pochopí nebezpečí představované udicí.
Kredit: Roban Kramer, CC BY-SA 2.0

Kanicové se naučili vyzrát na rybáře

Zkoumání bylo podrobeno 54 různých lokalit s podobným typem terénu, ale odlišnou intenzitou rybolovu. Podvodní kamery dokumentovaly chování ryb při spatření návnady. Ukázalo se, že kanicové, kteří se normálně vrhají po všem, co se pohne, byli v oblastech s intenzivnějším lovem překvapivě opatrní a plaší a háčkům i udicím se vyhýbali. U mořanů vědci rozdíl v chování nezjistili.

Potvrzuje se tím nepsané pravidlo, že druhy zvířat živící se lovem rychlé kořisti bývají z pohledu lidí „chytřejší“ a snáze přizpůsobují své chování změnám podmínek okolí. U ryb, které nejsou významně dlouhověké a stihnou vystřídat více generací, má však značnou roli i genetika – geny pro „plachost“ se v důsledku tlaku rybářů uplatní lépe než nezřízená žravost. Úlovky kaniců na udici v lokalitách s intenzivnějším rybolovem byly sice co do počtu poloviční než v chráněných oblastech, kamery ale dokládají srovnatelnou populační hustotu. Kanicové se tedy velmi rychle naučili, kterak na rybáře vyzrát. Třeba tuto strategii do budoucna ještě zdokonalí.

U mořanů nástrahy nevzbuzují opatrnost, je tedy snazší je ulovit. | Kredit: Anders Finn Jørgensen, CC BY-SA 2.0

Zdroje:

• Alós, J., Palmer, M., Trías, P., Díaz-Gil, C., Arlinghaus, R. (2015). Recreational angling intensity correlates with alteration of vulnerability to fishing in a carnivorous coastal fish species. Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences, 72: 217–225.
• Alós, J., Arlinghaus, R. (2013). Impacts of partial marine protected areas on coastal fish communities exploited by recreational angling. Fisheries Research, 137: 88–96