Přísně chráněná novozélandská hatérie náleží do řádu, jehož příslušníci obývali Zemi již před více než 200 miliony let. Dnes je reprezentován pouhými dvěma druhy, které se od dob, kdy společně sdílely Zemi s druhohorními dinosaury, prakticky nezměnily.

Hatérie novozélandská (Sphenodon punctatus)
Kredit: Vašek Vinklát vendin@flickr.com, CC BY 3.0

Na první pohled vás nejspíš hatérie neohromí. Vzhledem poněkud připomíná leguána, s nímž je však spřízněna pouze vzdáleně. Dorůstá do 50–80 cm délky, loví hmyz a drobné obratlovce a ukrývá se v norách. Maorské jméno tuatara znamená „ostny nesoucí“ a poukazuje na trnitý kožní hřeben zdobící hatériin hřbet.

Detail hlavy hatérie novozélandské
Kredit: Sid Mosdell sidm@flickr.com, CC BY 3.0

Zpomalený metabolismus

Z fyziologického hlediska ovšem disponuje hatérie hned několika zvláštnostmi. S ohledem na převážně noční aktivitu dospělců dokáže prospívat při výrazně nižších teplotách, než by vyhovovaly většině plazů, a v průběhu zimy hibernuje. Aktivní zůstává ještě při 5 °C. Denní teplotu těla udržuje obvykle mezi 5–12 °C, tedy o více než 10 stupňů méně, než je pro plazy typické. Nízká tělesná teplota zpomaluje metabolismus (v klidovém režimu postačí hatérii jediný nádech za minutu), snižuje spotřebu energie, zmenšuje potravní nároky a prodlužuje délku života. Není výjimkou, že se hatérie v přírodě dožijí více než 100 let; pohlavní dospělosti ale v souladu s poněkud „zpomaleným“ životním tempem dosahují až po desátém roce života.

Parietální oko je jasně viditelné u skokana volského – malý namodralý ovál přesně mezi očima.
Kredit: TheAlfaWolf, Wikipedia CC BY-SA 3.0

Starobylá stavba těla

Zuby hatérií jsou na rozdíl od většiny jiných obratlovců pevně spojeny s lebkou. Unikátním způsobem kousání, při němž jediná řada zubů v dolní čelisti zapadá mezi dvě řady v čelisti horní, precizně odkrajují jednotlivá sousta. Obratle v páteři hatérie připomínají obratle u ryb. Hatérie nemá plně osifikovanou strunu hřbetní a najdeme u ní žebrům podobné kosti v krční a břišní části páteře. Oči mohou zaostřit na kořist nezávisle na sobě, sítnici navíc pokrývá vrstva reflexních buněk pro dobré noční vidění (tzv. tapetum lucidum).

Hatérie je živočichem s nejlépe zachovaným třetím (tzv. parietálním) okem umístěným na temeni hlavy. Anatomicky vykazuje znaky „normálního“ zrakového orgánu, u nějž došlo k postupné redukci původní funkce. Temenním okem mohou částečně vidět pouze čerstvě vylíhlá mláďata, v pozdějším věku oko zarůstá šupinami a kůží. Přesná funkce třetího oka v dospělosti není zcela zřejmá. Je možné, že absorbuje ultrafialové záření využívané k výrobě vitamínu D či pomáhá svému nositeli v řízení termoregulace.

Druhy a početnost

V současnosti rozlišujeme dva druhy hatérií – vzácnou hatérii Guentherovu (Sphenodon guntheri) z ostrova Brothers Island, čítající v současnosti přibližně 400 kusů, a známější hatérii novozélandskou (Sphenodon punctatus), jejíž populace je odhadována na 60 000 jedinců. V minulosti bylo rozšíření hatérií v rámci Nového Zélandu podstatně větší, ale po introdukci krys a koček zůstaly zachovány jen na některých menších ostrůvcích. Po cílené eliminaci nepůvodních nepřátel navracejí vědci hatérie zpět do dalších částí jejich původního areálu.

Zdroje: Wikipedia.org, YouTube – bajarwas