Jak se žije orangutanům v ZOO Ústí – 3. díl

V minulém díle jsme končili u jídelníčku orangutanů v ústecké zoo a konstatováním, že běžné ovoce, které my lidé jíme, je pro ně příliš sladké. Pokud by tvořilo značnou část jídelničku, orangutanům by spíše škodilo. Na druhé straně jako pamlsek a odměna je vítaným zpestřením.

Ňuninka orangutan

Ňuninka hledá něco k snědku. Jídlo je schované v rámci enrichmentu, orangutani se tak nenudí.
Kredit: Lenka Obrovská

Klasické krmení orangutanů je provázáno s enrichmentem, obohacením prostředí, ve kterém orangutani žijí. Krmení a pamlsky tak Ňuňáci i Ferda dostávají například do krmných beden nebo krabic či látek naplněných dřevitou vlnou, odkud je potřeba ho nejprve dostat. Tím se orangutani zabaví a musejí použít svůj důvtip.

krmný sud orangutanů

Krmný sud na střeše venkovního pavilonu
Kredit: Lenka Obrovská

Například vydolovat něco dobrého například z  krmného sudu, který je umístěn na střeše venkovní expozice, znamená se zavěsit za horní mříže, převalit sud tak, aby byl otvor dole, a pak pochytat a posbírat to, co z něj vypadne, než to sebere některý jiný člen rodiny. Ale i na to jsou orangutani připravení, pomohou šikovné a obratné ruce, ale i nohy, za které se klidně orangutan pověsí hlavou dolů.

Orangutani si také pečlivě vybírají, co snědí, jedí pečlivě a pomalu, vyplivují pecičky – zkrátka jídlo je jednou z hlavních denních činností a orangutani ho neberou na lehkou váhu. Dalším enrichmentem jsou pro orangutany i návštěvníci, tak jako lidé pozorují orangutany, pozorují i oni je. Zvlášť v zimě, kdy orangutani nemohou kvůli počasí ven, jsme pro ně něco jako televize.

Orangutaní zvídavost, inteligence a pozitivní motivace

Orangutani patří mezi lidoopy, přirozeně jsou tedy velmi inteligentní. Nedomlouvají se slovy jako lidé, ale především zvuky, očima, dotykem, akcí. Dokáží vyjádřit “tohle nedělej, nesmíš” a tím snížit napětí a předejít možné agresi. Inteligenci dávají najevo také svou schopností cokoliv rozebrat – a nedělají to jenom silou: dívají se, pozorují, přemýšlí. A pak rozpletou třeba kus sítě nebo odšroubují matku, která jim v tom má zabránit.

orangutna Ňuňák a Budi

„Táto, co to tam máš?“ Ňuňák a Budi v ZOO ÚStí nad Labem | Kredit: Lenka Obrovská

I tuto jejich přirozenou hravost, zvídavost a inteligenci lze velmi dobře zakomponovat do chovu v zajetí. Prostřednictvím pozitivní motivace, odměny v podobě pamlsku (sladkého ovoce, oříšků, rozinek) lze natrénovat spolupráci zvířete s chovateli v běžných i méně běžných situacích. Orangutan tak bez problémů přejde z místnosti do místnosti, nechá se oddělit od skupiny ostatních a přitom se nestresuje, bere to jako zpestření.

orangutan Budi

Budiho oblíbená hračka | Kredit: Lenka Obrovská

Skvělým příkladem je Budi, který se takto učí nastupovat do transportní bedny a zůstat v ní v  klidu. “Transport může být pro zvíře velmi stresující, ale když si na transportní bednu dopředu zvyká, ví, že mu tam nic nehrozí, a vše pak probíhá v klidu,” vysvětluje Patrik Matějů. “Stejně jsme trénovali i Ámose (Budiho staršího bratra) a přesun do Apeldoornu v přepravní bedně proběhl naprosto v klidu. Bez problémů se mnou také v nové zoo přešel několik místností, než se dostal do té správné.“

Trénink formou pozitivní motivace není žádná drezúra, nepoužívá se při něm žádných donucovacích prostředků nebo trestů. Trénuje se maximálně 15 minut denně, orangutany to musí bavit, sladká odměna indikuje žádoucí chování. “Jde o to usnadnit si komunikaci se zvířetem a nastolit důvěru mezi ním a chovatelem,” dodává Patrik Matějů. “Takto nastavený způsob komunikace lze pak převzít i v případné nové zoo.”

Jak se ústečtí orangutani mají?

orangutan Ferda

Ferda | Kredit: Lenka Obrovská

Ústečtí orangutani by potřebovali větší ubikaci s  výběhem. Nový pavilón s venkovním výběhem je koneckonců již v plánu, zbývá “jen” sehnat peníze. Nicméně orangutaní rodině Ňuňákových i starému mládenci Ferdovi se i přes menší prostory v ústecké zoo daří, o tom svědčí jejich dobrá kondice, rodinná pohoda a pravidelné přírůstky. Ústečtí orangutani jsou vlastně velvyslanci svých druhů v rychle mizející volné přírodě, u kterých se můžeme kdykoliv zastavit, pozorovat je a snažit se jim porozumět. “Když lidé začnou mít zvířata rádi, začnou se o ně víc zajímat a budou je chránit,” uzavírá Patrik Matějů.

Video z porodu malé Cantik:

Zdroj: ZOO Ústí nad Labem

Děkujeme ZOO Ústí nad Labem a jejím pracovníkům Patriku Matějů, Věře Vrabcové a Miroslavu Fialovi za pomoc a spolupráci a taktéž za poskytnutí fotografií. Za fotografie velice děkujeme též Lence Obrovské.

Související články:

 

(Zobrazeno celkem 830-krát, 1 zobrazení dnes)
Share

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..