Kdo nám létá na krmítko – 2. díl

Minulé povídání o ptačích návštěvách našich krmítek jsme věnovali drobným druhům všežravých ptáků, které s chutí sezobnou zrní, ale rády se přiživí i na hmyzu a bezobratlých, které vybírají z kůry stromů, skulin a ze země. Teď se zaměříme na zrnožravé ptáky, kteří často přiletí v početných hejnech a slunečnice sklízejí jako hladový kombajn. Disponují silnými zobáky a potrava v nich mizí velmi rychle. Jedná se o zvonky, zvonohlíky, čížky, stehlíky, u nás zimující pěnkavy a vzácnější okřídlené ozdoby krmítek, mezi něž nepochybně patří hýl, dlask či brkoslav.

Tři zimní králové – zvonek, zvonohlík a čížek

Zvonek zelený je robustním hejnovým ptákem šedozeleného zbarvení. Samci jsou barevně výraznější a působí uhlazenějším dojmem. Zvonci patří k častým návštěvníkům krmítek i ve městech.

Podobným, ale velikostně menším a celkově subtilnějším druhem, je zvonohlík zahradní. Na krmítku jej spatříme vzácněji. Jedná se o druh původně středomořský, který se v naší vlasti rozšířil před cca 170 lety a rychle zde zdomácněl. Tito ptáci mají na těle zlatozelenou kresbu střídanou šedými proužky.

Poměrně početným druhem podobného typu je rovněž čížek lesní. Hejna čížků přilétají na krmítka v blízkosti lesa spíše v pozdějších fázích zimy.

Nachystané zrní dokážou čížci během pár hodin kompletně „vyluxovat“, jak můžeme vidět na následujícím videu.

Další četnější druhy pěnkavovitých

Máme-li štěstí, můžeme na krmítkách v nepříliš zastavěné krajině potkat stehlíka obecného. Tento pták je díky krásnému zbarvení zcela nezaměnitelný. Vyskytuje se spíše lokálně – v některých oblastech mohou být stehlíci častými hosty, jinde je nepotkáte vůbec.

Co se týče v Čechách velice hojné pěnkavy obecné, část populace tohoto druhu se na zimu přesouvá do jihozápadní Evropy. Některé netažné exempláře (nejčastěji starší samečky) však na krmítka přilákat můžeme.

Pokles četnosti „našich“ pěnkav mohou dočasně nahradit méně známé zimní druhy, jako je například pěnkava jikavec.

Létající poklady našich krmítek

Nejnápadnější zimní zástupce pěnkavovitých, které můžeme na krmítku při troše štěstí spatřit, jsme si nechali na závěr. Patří mezi ně relativně početný hýl obecný s růžovočerveným samcem a hnědou samičkou (obvykle přiletí v páru).

Překrásně jako „vymalovaný“ vypadá dlask tlustozobý s mimořádně silným zobákem.

Posledním krasavcem je chocholatý seveřan brkoslav severní. Brkoslavové nás navíc mohou navštívit v početném hejnu a zpestřit nám jinak obyčejný zimní den. Na všechny výše zmíněné druhy však musíme mít nejen štěstí, ale i vhodně umístěné krmítko. Uprostřed městské zástavby není jejich výskyt příliš pravděpodobný – v mozaikovité krajině sousedící s lesem však možná některé z těchto ptáků během zimy spatříme.

V posledním díle krmítkového seriálu se zaměříme na větší druhy ptáků. Jedná se o kosy, drozdy, holuby a jejich příbuzné, strakapoudy i několik nejznámějších zástupců krkavcovitých.