Kdo nám létá na krmítko – 1. díl

Zima přinesla závěje sněhu a na krmítka přilétá poměrně pestrá paleta ptačích druhů, nasypaná slunečnice rychle mizí v hladových zobáčcích. Je tedy na čase oprášit ornitologické atlasy a připomenout si, které druhy na krmítkách můžeme spatřit. A třeba své dosavadní znalosti i o něco obohatit.

sýkora modřinka

Pohlaví modřinek na první pohled nepoznáme, samci koňader mají oproti samičkám výraznější a delší černý pruh na břiše.

Ptačí druhy, které můžeme ve městech na dobře zásobených krmítkách spatřit, se liší s ohledem na fázi zimy i lokalitu. Dolet drobných ptáčků je překvapivě velký a jejich přesuny mezi zdroji potravy mohou být rychlé. Pro většinu ptáků není problém přesunout se během pár minut i o několik kilometrů – jak jinak než vzdušnou čarou. V blízkosti lesa sice musíme očekávat jinou skladbu ptačí fauny než v centru města, některé druhy se však v zimě mohou zatoulat i poměrně daleko od svých letních teritorií. Je rovněž vhodné si uvědomit, že ptáčči, které krmíme v zimě, nemusejí být titéž, které vídáme přes léto, přestože se jedná o stejný druh. U mnohých může docházet meziročně k přesunům v rámci Evropy – naši ptáci se odstěhují dále na jih a nahradí je severští kolegové.

K nejběžnějším patří sýkorky

Nejhojnějšími návštěvníky krmítek (převážně ve městě) jsou nepochybně sýkory. Nejčastěji můžeme pozorovat sýkory modřinky, koňadry, babky (či sýkory lužní), parukářky a sýkorkám příbuzné mlynaříky. Rovněž sýkora uhelníček, která vypadá jako menší a poněkud „sepraná“ verze koňadry, může uniknout naší pozornosti. Sýkorky si na krmítkách vybírají tučná semena (např. slunečnice) a odnášejí je po jednom na větve stromů, kde semínka vyloupnou. Rády vyzobávají i ztužený lůj.

sýkora modřinka, sýkora koňadra

Nejznámnější krmítková „dvojka“ – sýkora modřinka a sýkora koňadra. | Kredit: Tatiana Gerus, CC BY-SA 2.0

sýkora uhelníček

Maličká sýkora uhelníček trochu připomíná drobnější koňadru. Pokud však oba druhy dobře porovnáme, zjistíme i jiné rozdíly než pouhou velikost. | Kredit: Marek Szczepanek, CC BY-SA 3.0

sýkora parukářka

Relativně vzácná sýkora parukářka je nezaměnitelná. | Kredit: Jaromír Soukup, CC BY-SA 4.0

sýkora babka

Sýkoru babku (na obrázku) od sýkory lužní necvičené oko rozlišit nedokáže. Oba druhy mají nenápadné světlé zbarvení a tmavou čepičku. | Kredit: Luc Viatour / www.Lucnix.be, CC BY-SA 3.0

mlynařík dlouhoocasý

Gracilní mlynařík dlouhoocasý svou jemnou tělesnou stavbou připomíná ulétlého exota.
Kredit: Darren Bellerby, CC BY 2.0

Častým hostem krmítek bývá také brhlík lesní. Ptáček s delším špičatým zobáčkem, rezavou náprsenkou a břidlicově šedými zády je vynikajícím akrobatem – po kůře kmene stromu poskakuje při hledání potravy nahoru i dolů jako veverka. Na krmítku se brhlíci na rozdíl od sýkor objevují spíše jednotlivě a rádi vybírají zrnka slunečnic.

brhlík lesní

Brhlík lesní je snadno poznatelným druhem. Oko mu maskuje vodorovný černý proužek a na krmítku se k dalším druhům chová dosti suverénně. | Kredit: Jaromír Soukup, CC BY-SA 4.0

Okřídlení králí(č)ci a vzácní vrabci

K sýkorám přidáme ještě obrázek ptáčka nepříbuzného, leč velikostně srovnatelného. Je jím drobný králíček obecný, náš nejmenší pěvec. Vyhledává jehličnaté lesy, čekejme ho proto spíše na krmítkách mimo město. Vzácněji můžeme pozorovat i jeho bratrance – králíčka ohnivého. Oba druhy králíčků obtížně přežívají tuhé zimy a početní ztráty dohánějí dvěma snůškami v hnízdní sezóně. Právě u tohoto ptáčka bývá v literatuře často uváděno, že jej s ohledem na drobnou tělesnou velikost může zabít pozření jediného zrnka soli. S pečivem přidávaným na krmítko proto nakládejme opatrně!

králíček obecný

Králíčka poznáme podle výrazné čepičky a malé velikosti. Žlutý proužek na temeni mají samci i samice.
Kredit: Cj Hughson, CC BY 2.0

Závěr této kapitolky věnujme dvěma snadno zaměnitelným opeřencům, kteří jsou na některých krmítkách častými hosty a jinde se s nimi nepotkáme vůbec. Jedná se o vrabce polního a vrabce domácího. Vrabci, ve městech i na vesnicích kdysi zcela běžní ptáci, se dnes objevují spíše lokálně a v celkovém počtu jich významně ubylo. Velikostí se podobají sýkorkám, proto je přidáváme k této skupince.

vrabec domácí, vrabec polní

Sameček vrabce domácího (nahoře) s typickým černě zabarveným hrdlem a skupina vrabců polních (dole) s výraznými skvrnkami na tvářích. | Kredit: Ernst Vikne, CC BY-SA 2.0; Jimmy Palma Gil, CC BY-SA 2.0

V příštím díle zaměříme pozornost na pěnkavovité zrnožravé ptáky a možná se dostane i na větší návštěvníky z rodiny kosů a drozdů.

(Zobrazeno celkem 3 822-krát, 1 zobrazení dnes)
Share