Kdo nám létá na krmítko – 3. díl

V posledním díle seriálu o ptácích, které můžeme spatřit na našich krmítkách, se zaměříme na větší druhy, na něž se zatím nedostalo. Jedná se o kosy, drozdy, holuby a jejich příbuzné, strakapoudy i několik nejznámějších zástupců krkavcovitých.

kos černý

Kosi jsou dalšími z typických návštěvníků krmítek.

Kosové a drozdi ocení ovoce

Antracitově černého kosa se žlutým zobákem pozná snad každý. O trochu horší je to však s paní kosovou. Kosí dáma dává přednost nenápadnému hnědému kabátku s šedavým nádechem a snadno unikne naší pozornosti. Na rozdíl od sýkorek se nám „kosáci“ po zrní neutlučou. Mnohem větší radost jim udělají dužnaté plody a bobule. Při poklesu teplot pod bod mrazu v přírodě pilně sklízejí trnky, jeřabiny, psí víno či jablka, která zůstala ve větvích stromů. Na krmítko pro ně proto připravíme nejlépe několik jablek či trs jeřabin. Tuto potravu můžeme připevnit přímo ke konstrukci krmítka, případně ji kosům nabídneme rovnou na zem. Na zemi s ní ptáci manipulují snáze, v případě napadnutí sněhu však prostřený talíř zmizí pod bílou peřinou. Podobné potravní spektrum mají i drozdi. U těchto ptáků dochází k viditelné meziroční změně druhového složení. Zatímco v létě nejčastěji spatříme drozda zpěvného, v zimě, kdy se tento teplomilný druh vydá do teplých krajin, zaberou jeho místo hejna drozdů kvíčal spolu s vzácnějšími cvrčalami a brávníky.

kos černý

Kosí samice mají zobák zbarvený hnědě, stejně jako peří. Jablka ale pojídají se stejnou chutí jako žlutozobí samci.
Kredit: 4028mdk09, CC BY-SA 3.0

drozd kvíčala

Prostřený stůl pro drozda kvíčalu | Kredit: stuad70, CC BY 2.0

drozd cvrčala

Drozd cvrčala má načervenalé zbarvení boků. | Kredit: Andreas Trepte, CC BY-SA 2.5

Drozd brávník je ze „zimních“ druhů drozdovitých nejnápadněji kropenatý.
Kredit: jo-marshall, CC BY 2.0

Nevítaní holubi a jejich příbuzní

V městských podmínkách chce holuby přikrmovat málokdo. Vidíme je všude, v zimě nijak zvlášť nestrádají a vzhledem k potravní nenáročnosti i tělesným rozměrům rychle zkonzumují všechno zrní v krmítku. Ve větších městech je proto vhodné prostor pro přikrmování menších pěvců umístit do „klece“ z pletiva, kterým velcí ptáci neprolezou. Abychom „zaplocením“ krmítka zbytečně neodbývali kosy a drozdy, můžeme jablka i bobule vhodné pro tyto druhy připevnit na vnější kostru klece. O něco raději uvidíme na krmítku hrdličku zahradní, která těží ze své nekonfliktní pověsti. Tento celošedý pták s výrazným černým proužkem na krku snadno zkrotne a při troše snahy nám může zrní „zobat z ruky“ nejen v přeneseném smyslu slova. V rámci měkkozobých zmíníme také v poslední době stále četnějšího návštěvníka intravilánu měst – velkého holuba hřivnáče s nápadným bílým límečkem. Lze jej často spatřit v parcích, může proto leckdy zavítat i na volně přístupné krmítko. Jeho výskyt na krmítku spolu s dalšími ptáky však není vhodný, neboť často přenáší ptačí trichomonózu, chorobu, kterou se mohou snadno nakazit například zvonci.

hrdlička zahradní

Hrdlička zahradní | Kredit: Andreas Trepte, CC BY-SA 2.5

holub hřivnáč

Holub hřivnáč – v posledních letech stále častější návštěvník měst | Kredit: Charles Sharp, CC BY 2.0

Šplhavý strakapoud a příbuzní krkavců

V blízkosti lesa často navštěvují krmítko strakapoudi. Nejčastěji se jedná o strakapouda velkého a jeho nejmilejší potravou jsou lojové koule. Šikovnější jedinci strakapoudů zkoušejí štěstí i se slunečnicemi – umístí je do některé spáry v krmítku a rozbijí zobákem. K největším ptákům (a zároveň k dnes již naposto běžným městským druhům) patří sojky a straky. Tito chytří ptáci na krmítko čas od času zavítají, i když zde právě nenabízíme pro ně zajímavou potravu. Pravidelně kontrolují, zda jsme nezměnili názor a nepřidali kus loje nebo masa. Podobnou chuťovou preferenci by měli i havrani, ty však, s ohledem na způsob života, na krmítku prakticky nespatříme. V okolí krmítka můžeme v některých oblastech zahlédnout jejich příbuzné – kavky obecné. K běžným druhům ale nepatří, přivábí je sem především pověstná zvědavost.

strakapoud velký

Strakapoud velký má závěsná lojová krmítka ve značné oblibě.

kavka obecná

Středně velkou kavku obecnou poznáme podle bledého oka. | Kredit: Marek Szczepanek, CC BY-SA 3.0

straka obecná

Typická silueta letící straky – dlouhý ocas, bílé konce křídel (a spousta křiku)

sojka obecná

V zimě, na stromech bez listí, vidíme modrá sojčí pírka častěji než v létě.

Závěrem dodejme, že se na krmítku mohou samozřejmě objevit i jiné ptačí druhy s ohledem na specifika dané oblasti. Pokud „toho svého“ ptáčka mezi našimi obrázky nenajdete a rádi byste znali jeho jméno, nezoufejte. Pokuste se pořídit fotografii  (případně sepište co nejpřesnější popis) a zeptejte se ornitologů ve svém okolí. Rádi vám pomohou v muzeu, zoologických zahradách i ČSO (Česká společnost ornitologická). Díky internetu můžete soukromou ptačí hádanku vyřešit během několika dnů či hodin.

(Zobrazeno celkem 1 871-krát, 3 zobrazení dnes)
Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..