Kolibříci přitahují pozornost zejména svým vzhledem. Jejich pestrobarevné a lesklé peří lidi často fascinuje. V Mexiku se dokonce traduje, že jsou kolibříci nosiči lásky podobně jako třeba bájný Amor. Pod krásnou křehkou slupkou se však skrývají i jiné vlastnosti, kterými kolibříci převyšují ostatní ptáky. 

Kolibříci se živí nektarem z roslin. Kredit: Mdf, Edited by Laitche, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Příbuzní kolibříků žijí i u nás. Rorýsi obecní patří stejně jako kolibříci do řádu svišťounů, ve kterém tvoří samostatnou čeleď kolibříkovití (Trochilidae). Žijí jen v Jižní Americe a na jihu Severní Ameriky. Nejedná se však o nijak malou čeleď, neboť existuje kolem 328 druhů.

Menší než můry

Kolibříci patří mezi nejmenší ptáky na světě, některé exempláře váží méně než velká můra. Průměrný kolibřík váží kolem 4 gramů, ale například samci kalypty nejmenší (Mellisuga helenae) dorůstají jen něco málo přes 5 centimetrů a váží méně než 2 gramy. Samice bývají o něco málo větší. Tento druh pochází z kubánských ostrovů, konkrétně například z ostrova Isla de la Juventud. O něco těžší jsou migrující druhy kolibříků, kteří se před cestou dokáží vykrmit na 8 gramů. Největším druhem je kolibřík velký (Patagona gigas), který se vyskytuje od jihozápadní Kolumbie až po Argentinu a dosahuje délky až 23 centimetrů a váží 20 gramů.

Dokonalí letci

Schopnost skvěle manévrovat ve vzduchu je jednou z největších specialit kolibříků, díky které mezi ostatními ptáky vynikají. Zvládnou se udržet ve vzduchu na jednom místě, přičemž tělo srovnají do kolmé pozice a hlavními letkami pohybují vodorovně. Po celou dobu třepotání na místě křídly opisují osmičku. Navíc jako jediní umí létat i pozadu. Pohyb křídel je velice rychlý, u většiny druhů se udává 50 až 80 mávnutí za sekundu. Ale rychlost se mění i v závislosti na druhu, například kolibřík velký třepotá křídly rychlostí pouze 12 mávnutí za sekundu, zatímco jiní dokáží v případě nutnosti mávnout až 200krát za sekundu.

Tak rychlé mávání křídly stojí ptáky mnoho energie a musí pro to mít přizpůsobené celé tělo. Srdce kolibříků tepe více než 1000krát za minutu. To představuje zhruba 20 úderů za sekundu. Srdce mají příliš malá na to, aby člověk slyšel jejich srdeční rytmus, ale pokud by to možné bylo, jejich tep by se kvůli velké rychlosti nejspíš jevil jako souvislé hučení. Vhledem k vysokému tepu a velké fyzické námaze při letových manévrech je pro kolibříky důležité neustálé okysličování organismu, a tak se musí za minutu nadechnou až 250krát.

Bez cukru nepřežijí

Rychlý metabolismus se promítl i do dalších oblastí života kolibříka, například do způsobu spánku. Kdyby kolibříci nocovali stejným způsobem, jako ostatní ptáci, přes noc by vyhladověli. A tak kolibříci v době spánku upadají do stavu připomínající hibernaci, která vede k zpomalení metabolismu a zamezení vyhladovění.

Na internetu lze nalézt mnoho videí kolibříků létajících okolo květů. Nektar rostlin je pro obživu kolibříků životně důležitý. Kolibřík má velice rychlý metabolismus, s nímž je spojená i velká spotřeba energie. Nektar květin představuje díky velkému obsahu cukru krmivo dodávající velké množství energie. Aby neuhynuli hlady a vysílením, musí každý den zkonzumovat přibližně polovinu své tělesné hmotnosti. To u průměrného kolibříka znamená sníst nektar z 50 až 60 květů.

Lákat na vůni nestačí

Protože nemají kolibříci sosáky, jako má třeba hmyz, k sání nektaru se u nich vyvinuly specificky přizpůsobené jazyky. Ty používají jako „mikropumpičky“ a k sání sladké tekutiny využívají elastickou energii uloženou na spodní části jazyka. Jazyk kolibříka zajede do květu a zase ven až dvacetkrát za sekundu. Princip je podobný, jako když lidé pijí za pomocí brčka nebo nabírají tekutinu pomocí stlačené pipety, ale kolibříci při sání na rozdíl od lidí nevytváří vakuum.

Kolibříci mají velmi slabý čich, a proto je nelze efektivně lákat na vůni. Proto se musely rostliny adaptovat na své opylovače a začali je vábit na výraznou barvu a rozmanité tvary květů. Příkladem mohou být helikonie s výrazně oranžovým, červeným, či žlutým okvětím. Pohled na blyštivého kolibříka u pestrých květin je pro mnoho lidí fascinující podívanou, která láká do Ameriky fotografy, filmaře i turisty z celého světa.

V příštím článku Kolibříci, létající drahokamy – díl 2. se dočtete o těžkostech života kolibříků.

Zdroje: Vesmir.cz, dischoverwildlife.com, naturephoto.cz, zooplzen.cz