Samec arguse okatého (Argusianus argus) dosahuje délkou ozdobných ocasních per i loketních letek evolučních limitů. Vybíravé samičky jej dohnaly na pokraj druhové sebevraždy.
Argus okatý | Kredit: Salix, Wikimedia Commons – CC BY-SA 3.0
Páva korunkatého zná každé malé dítě. Větší dítě si všimne podivného nesouladu mezi nenápadnou hnědou slepicí a vyparáděným samcem. A dospělý přemýšlí, jak asi mohla vzniknout barevná nádhera, kterou za sebou sameček táhne místo ocasu. Podíváme-li se na kohouta méně známého bažanta arguse z jihovýchodní Asie, který péřovou ozdobu dotáhl k dokonalosti, na první pohled nechápeme, že vůbec dokáže vyletět na strom. Zkuste mu ale ozdobné peří ustřihnout a všechny samice se k dříve atraktivnímu kohoutkovi obrátí zády.
Handicapová hypotéza
Významná pohlavní dvojtvárnost mezi samcem a samicí bývá typická pro polygamní ptačí druhy. Samice je zbarvena nenápadně, aby dokázala ochránit snůšku vajec, o niž se stará bez pomoci partnera. Peří samečků oproti tomu hýří barvami či různými tvarovými vymoženostmi a ozdobami, které jim na jednu stranu zajišťují zájem mnoha partnerek, zároveň však také významně ztěžují život. Nápadného kačera březňačky snadno rozpoznáme již z dálky, dlouhé ozdobné peří pávů či bažantů zas svému majiteli znesnadňuje vzlet a manévrovací schopnosti.
Let páva je poměrně náročný.
Kredit: Servophbabu, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Samičky si ale parádu žádají. Vyberou si k páření právě takového jedince, který i přes své nádherné zbarvení či rozvinuté opeření dokázal dosáhnout pohlavní dospělosti a nebyl sežrán predátorem – jeho kvalitu prověřila evoluce. Samec přežil do dospělosti i přes svůj významný handicap, rozmnožil se a předává dál své geny, což vypovídá o jeho zdatnosti.
Kredit: Meddling with Nature, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
V případě argusů délku nápadného peří ovlivňují dva hlavní mechanismy – pohlavní výběr samiček pera samců postupně protahuje až na hranici únosnosti, zatímco tlak predace (útoky přirozených nepřátel) si žádá jejich zkrácení. Přehnaně „krásný“ samec již nedokáže v přírodě přežít a geny pro bohaté opeření tak nikomu nepředá.
Tok argusů je zážitkem
Dospělý kohout arguse je na svou pernatou parádu patřičně hrdý a musí ji umět prodat. Předem si připravuje amfiteátr pro zamýšlené představení – plochu několika metrů čtverečních podrostu upraví, vyčistí od rostlin a láká na ni samičky. Při toku samotném předvádí délku, neporušenost a barevné vzorce peří v působivém vějíři, který neustále natřásá a staví slípce do cesty. Délka loketních per arguse může dosahovat 80 cm, ocas až 140 cm. Etologické pokusy prokázaly, že uměle prodloužená brka samců zvyšují jejich atraktivnost pro samice, a to i přesto, že v přírodě takového „nadsamce“ nikdy nepotkají. Už dávno by si na něm někdo pochutnal.
Zdroj:
