Žlutý hrdelní vak, do kterého se vejde až 13 litrů. To je poznávací znamení pelikána bílého, který patří k nejtěžším létajícím ptákům světa. Jeho chůze působí nemotorně, elegantní let však skóre vyrovnává.
Kredit: © Kateřina Hlavatá, ZOO Magazín
S podběrákem obvykle potkáte rybáře. Jeden podobný má však i pelikán bílý. Právě tohoto opeřence poznáte zpravidla podle velkého žlutého vaku, který je součástí zobáku. Vak je značně roztažitelný a pelikán pomocí něho nabere vodu i s kořistí. Smrštěním vaku pak přebytečnou vodu nechá odtéct. Kvůli jeho jemnosti neslouží k přenášení potravy, ale pouze k samotnému chytání ryb.
Díky velkým křídlům, kterými pelikán bílý disponuje, je výborným letcem. Tito veslonozí ptáci dokážou skoro bez mávnutí křídel vystoupat až do výšky tří kilometrů. Po albatrosech stěhovavých jsou na druhém místě v šířce rozpětí, která může dosahovat až tří a půl metru. Největší jedinci pelikána bílého mohou dosahovat délky až 180 cm a vážit mohou až 15 kg. Samice jsou obvykle méně objemné.
Kredit: © Kateřina Hlavatá, ZOO Magazín
Nemotorný elegán
Pelikáni za letu a při plavání přitahují svůj dlouhý zobák ke krku, což působí až elegantně. Jejich chůze může oproti tomu vypadat trochu neobratně. Mohou za to jejich nohy, které jsou krátké, silné a posazené poměrně vzadu za tělem. Jsou však dokonale přizpůsobené pro plavání.
Tito mohutní letci nemají na rozdíl od většiny vodních ptáků peří, které samo odpuzuje vodu. To je však nijak neomezuje. Náhradou jim jsou mazové žlázy u kořene ocasu, z kterých pomocí zobáku získávají maz k promaštění peří.
Nepřítelem je člověk
Ačkoliv počty pelikánů klesají, k ohroženým druhům naštěstí stále nepatří. Momentálně se ve světě vyskytuje necelých 300 tisíc jedinců. Největší kolonie pelikánů bílých se nachází v Tanzanii, na jezeře Rukwa.
Velkou hrozbou pelikánů jsou rybáři, kteří těmto ptákům dávají za vinu úbytek ryb. Pro pelikána bílého jsou ryby hlavní potravou. A že dokáže být opravdu velkým strávníkem – denně je schopen spořádat až kilo a půl této potravy.
Pelikáni v Zoo Praha | Kredit: © Kateřina Hlavatá, ZOO Magazín
Člověk pelikány také loví a využívá. Z jejich vaku se vyrábí sáčky na tabák, jejich trus, tzv. guano, se používá do hnojiv. Mladí jedinci mají ojedinělý tuk, který se využívá v tradiční čínské a indické medicíně. V Etiopii jsou pak pelikáni loveni pro maso.
Za pelikány se u nás můžete vydat do zoologických zahrad. Nejrozšířenější je u nás právě pelikán bílý, kterého můžete pozorovat ve Dvoře Králové, v Liberci nebo v Jihlavě. Pražská zoologická zahrada chová kromě pelikána bílého také pelikány skvrnozobé a kadeřavé. Ve Zlíně můžete pro změnu spatřit pelikána australského a v Plzni pelikána rudohřbetého.
Zdroje: zoopraha.cz, afrikaonline.cz, en.wikipedia.org
