Se sčítáním losů pomáhají vědcům sýkorky

Losi evropští patří v české přírodě k nejohroženějším živočichům. Jejich stavy se navíc v posledních letech dramaticky snižují kvůli pytláctví a dopravním nehodám na silnicích i železnici.

ceska-krajina-sykorka-modrinka-Parus-caeruleus-scitani-losu-Andreas-Trepte_

Sýkorky pomáhají vědcům sčítat losy v České republice. | Kredit: Česká krajina, Andreas Trepte

Se sčítáním posledních losů v české přírodě pomáhají vědcům i netradiční metody. Do tohoto důležitého úkolu odborníci zapojili sýkorky. „Využíváme jejich schopnost sbírat v širokém okolí chlupy různých zvířat, kterými si vystýlají hnízdo. Proto jsme v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko vyvěsili padesát ptačích budek, které sýkorky úspěšně osídlily,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Los evropský | Kredit: Faris Algosaibi, CC BY 2.0

Z tisíců chlupů posbíraných sýkorkami ke stavbě hnízd pak vědci vybrali několik, které by mohly patřit losům. Shromážděný materiál nyní čeká na genetickou analýzu, která potvrdí, zda jde skutečně o srst losů a zároveň pomůže určit, z kolika jedinců vzorky pochází, jaké je jejich pohlaví a jak jsou vzájemné příbuzní.

„Odhaduje se, že v České republice přežívá méně než dvacet posledních losů. Sčítání založené na genetické analýze srsti by nám mělo přinést přesnější údaje. Losi totiž dokáží migrovat na velké vzdálenosti, proto i pozorování na místech vzdálených desítky či stovky kilometrů mohou patřit témuž migrujícímu jedinci,“ upozorňuje Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina. Ta spolupracuje na záchranném programu losa evropského s vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Biologického centra Akademie věd České republiky, Mendelovy univerzity v Brně, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky a dalších institucí.

Samice losa evropského ve stokholmské zoo | Kredit: Magnus Johansson, CC BY-SA 2.0

Data získaná ze srsti shromážděné sýkorkami doplní předchozí genetické analýzy materiálu, který v terénu nasbírali výzkumníci. „Mikrosatelitní analýzy byly provedeny na základě získané srsti nebo vzorků z uhynulých jedinců. Dosavadní výsledky ukazují, že v oblasti Lipna v roce 2011 přežívalo posledních čtrnáct losů. Navíc zvířata jsou si vzájemně velmi blízce příbuzná,“ konstatuje Martin Ernst z Mendelovy univerzity.

Blízká příbuznost je pro populaci dlouhodobě riziková. Protože výstavba dálnice v jižním Polsku kolem roku 2000 přerušila dřívější migrační trasu losů do České republiky a noví jedinci k nám již nepřicházejí, mohlo by vést vzájemné křížení malé a izolované populace v České republice k její postupné degeneraci a zániku.

Sýkora uhelníček | Kredit: José Manuel Armengod, CC BY-ND 2.0

Los je největším jelenovitým druhem nejen u nás, ale i v celé Evropě a Asii. Dospělý samec váží až 450 kilogramů, délka jeho těla může dosáhnout až tří metrů a výška až 235 centimetrů. V současné době přežívají jejich populace v jižních Čechách na Třeboňsku a v okolí Lipenské nádrže.

V minulosti byli losi na území dnešní České republiky člověkem vyhubeni, zřejmě mezi 12. a 15. stoletím. Někteří autoři uvádějí jako rok ulovení posledního losa u nás letopočet 1570. Ve druhé polovině 20. století se však losi začali do české krajiny vracet. V roce 1957 byl zaznamenán první migrující los v okolí Ústí nad Labem.

Losice v hanauském zooparku | Kredit: Markus Tacker, CC BY-ND 2.0

Podobné značky jako v Norsku možná uvidíme i v Česku.

Do 80. let minulého století se k nám losi šířili ve třech migračních vlnách z Polska a v roce 1980 se jejich počty u nás odhadovaly na 30 až 50 kusů. Od 90. let však začalo losů opět ubývat. Například populace na Jindřichohradecku se zmenšila o polovinu až dvě třetiny. Tři mikropopulace zanikly zcela a v okolí Lipna a na Třeboňsku dnes přežívají poslední jedinci. Ti se pohybují na velkém prostoru mezi jižními Čechami a Dunajem v Bavorsku a Rakousku.

Se záchranou těchto ohrožených zvířat by v budoucnu mohla pomoci i dopravní značka „Pozor los!“ jejíž zavedení letos v létě navrhla ochranářská společnost Česká krajina. Ke snížení úmrtnosti losů při nehodách by pomohla také výstavba přechodů pro zvěř na místech, kde hlavní migrační trasy losů křižují frekventované silnice a železnice.

Zdroj: Česká krajina

(Zobrazeno celkem 494-krát, 1 zobrazení dnes)
Share