Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee. Podobně zbarvené zvíře nebylo v lidské péči ani v přírodě zaznamenáno po více než 50 let.

Těžký život albínů

Zvláštně zbarvená zvířata vždy vábila lidskou pozornost. Albínům byly přisuzovány mystické vlastností, černý panter se stal synonymem síly a tajemnosti. Zatímco některé typy zbarvení, například převaha černého pigmentu u tzv. melanických jedinců levhartů či jaguárů, bývají v přírodě poměrně běžné, jiné se vyskytují zcela sporadicky. Například často popisovaný albinismus či leucismus (absence pigmentu s výslednou bílou či nažloutlou srsti zvířete) je pro přežití v přírodě vyloženě na škodu. Bíle zbarveného jedince spatříme již na velkou vzdálenost, obtížně loví potravu, nebo je naopak velice snadnou kořistí. Snadno si domyslíme, že zatímco „černé“ barevné fáze kožichů dostávají v přírodě šanci, bílé jsou výsadou chovu v zajetí s přímou podporou člověka. Udržení bíle zbarvených linií zvířat v další generaci navíc vyžaduje příbuzenské křížení a podepisuje se tak často na zdravotním stavu mláďat. Příkladem mohou být například oblíbení bílí tygři zatížení genetickými chorobami.

Žirafy beze skvrn

Samička vzácné hnědé žirafy přišla na svět v zoo a o její zdraví obavy mít nemusíme. Pravděpodobně by ale přežila i v přírodě. Jedná se o velkého kopytníka, jemuž se spousta šelem raději vyhne. Hnědá barva by navíc neměla svému nositeli přinášet žádné větší nevýhody.

Odchylky od skvrnité srsti jsou u žiraf obecně vzácné. Bezeskvrnná žirafa jménem Toshiko přišla na svět v zoo jen jednou – v Tokiu roku 1972. V přírodě toto zbarvení dosud pozorováno nebylo. Z roku 2016 máme doložený výskyt první bílé žirafy z rezervace v Keni. Později byla vystopována ještě další dvě bíle zbarvené žirafy, matka s dcerou. Dvě z nich však z neznámých důvodů zabili pytláci v roce 2020.