V pražské zoo, která rypoše obří (Fukomys mechowi) již několik let chová, se v říjnu 2014 poprvé podařil jejich odchov. Připravit vhodné životní podmínky pro tak citlivé živočichy není rozhodně snadné, narození mláďat je tedy nesporně cennou odměnou a důkazem dobré péče.
Rypoš obří
Kredit: Petr Hamerník, ZOO Praha
Rypošovití (Bathyergidae) jsou čeledí hlodavců žijících v Africe jižně od Sahary. Pod zemí budují spletité systémy chodeb, podobně jako u nás krtci. Výrazné hlodáky před vámi rypoši neschovají, slouží jim coby hlavní zařízení k ražení složitých chodeb. Tlama se však, na rozdíl od ostatních hlodavců, uzavírá hned za předsunutými řezáky, což znemožňuje vniknutí hlíny do úst při práci a dodává rypošům jejich typický výraz. Dalšími zajímavostmi rypošů jsou smyslové chlupy rozmístěné po celém těle, z fyziologického hlediska pak nízká tepová frekvence, velmi dobré hospodaření s kyslíkem a velká tolerance k vysokým koncentracím oxidu uhličitého, tedy dokonalé adaptace k životu v podzemí.
Rypoši mají zakrnělý zrak, protože ho nepotřebují. V podzemních norách se orientují za pomoci vynikajícího čichu, sluchu, magnetismu či velmi citlivého vnímání otřesů půdy – a právě toto byl pro vybudování expozice v zoo Praha pořádný oříšek.
Terárium pro rypoše, umístěné v pavilonu Afrika zblízka, muselo být vybaveno speciálním dvojitým sklem a umístěno na pěnovou podložku perfektně tlumící jakékoliv vibrace. Totéž se týkalo i podlahy přípravny, aby chovatelé citlivé svěřence nestresovali dupáním kolem. V přírodě totiž otřesy půdy v blízkosti kolonie signalizují nebezpečí a zvířata v zajetí by bez speciálních opatření byla vystavena nadměrnému stresu již jen z prostého důvodu pohybu návštěvníků kolem expozice.
Rypoš obří je ve své domovině poměrně přizpůsobivým druhem, vyskytuje si i v obhospodařovávané krajině, zahradách či plantážích. Jedná se o společensky žijící druh rypoše, kolonie tvoří obvykle 2 až 20 jedinců. V každé skupině se rozmnožuje jen jedna samice, ostatní členové budují chodby a shánějí potravu, jejíž hlavní složkou jsou v podzemí dostupné zdroje rostlinného původu a drobní živočichové, kteří hledají úkryt v rypoších norách.
Rypoši jsou na svou velikost (hmotnost kolem 500 g) překvapivě dlouhověcí, mohou se dožít až 15 let. Příbuzný rypoš lysý (Heterocephalus glaber) se dožívá dokonce až 30 let (podobně velká myš cca 4 let) a je zřejmě úplně imunní vůči rakovině. Dlouhověkost a jejich široké spektrum sociálního uspořádání tak z rypošů činí živočichy mimořádně zajímavé z hlediska vědeckého bádání.
