V záchranné stanici Českého nadačního fondu pro vydru nemají ošetřovatelé nouzi o práci. Stanice se kromě krátkodobých pacientů stará i o řadu handicapovaných zvířat, která by v přírodě nepřežila. Jak se žije v této zvířecí nemocnici?
Záchranná stanice pro volně žijící zvířata v Třeboni | Kredit: © Jiří Churaň
Třeboň je známá jako úhledné město položené v malebné krajině mezi rybníky. Když jsem za chladného rána prošel poklidným městem a vyšel jsem k rybníku Svět, zalitému sluncem, všechno vypadalo normálně. Zamířil jsem odtamtud do zámeckého parku… a potkal jsem volavku popelavou. Uvidět tohoto plachého vodního ptáka, jak se prochází v parku, jako by se nechumelilo, přece jenom úplně běžné není. Rozhlédl jsem se, a opravdu – žádná chumelenice, po sněhu ani památky.
Na zámku právě probíhala veřejné akce, kterou pořádal Český nadační fond pro vydru a záchranná stanice v Třeboni, z níž sem připutovali také dva rezidenti stanice – volavka Anežka a sova Hermína. Postupně sem přicházely děti z místních škol, pro které tu bylo připraveno několik soutěží, ale hlavními hvězdami dne byli právě ptačí návštěvníci.
Sova pálená Hermína pomáhá při výukových programech pro školy. | Kredit: © Jiří Churaň
Volavka Anežka se vším tím ruchem nenechala rozhodit. Rázovala si to po trávníku jakoby nic. Jeden by ani nevěřil, že je prakticky slepá; ztratila totiž zrak po srážce s autem a od té doby je v péči záchranné stanice. Často se s roztaženými křídly vyhřívá na sluníčku, ale neznamená to, že by ztratila chuť k životu. I když vidí hodně špatně, kráčí s nevšední rozhodností.
Volavka Anežka je po střetu s autem téměř slepá, a tak zůstala v záchranné stanici jako rezident.
Kredit: © Jiří Churaň
Sova pálená Hermína má vrozenou vadu zraku, kvůli které nedokáže ulovit živou myš. Zůstala tedy ve stanici a “dohlíží“ na vzdělávací programy pro mateřské a základní školy. Zapadla zkrátka do kolektivu a je platným členem sboru.
Na rozdíl od zranění volavky Anežky je poškození zraku sovy Hermíny vrozené. | Kredit: © Jiří Churaň
Záchranná stanice v Třeboni ošetří ročně stovky divokých zvířat
Třeboňská záchranná stanice sídlí v budovách dávno nepoužívaných městských jatek a může se zdát relativně malá, ani zdaleka však není bez významu. Ročně tu pomáhají stovkám poraněných či jinak handicapovaných savců a ptáků. Kupříkladu v roce 2015 za období od ledna do listopadu ošetřili pracovníci stanice 220 zvířecích pacientů, což opravdu není málo. Polovinu z nich se podaří vrátit zpět do normálního života v přírodě.
Jedním z rezidentních pacientů záchranné stanice je i včelojed lesní Víťa. | Kredit: © Jiří Churaň
Trvale handicapovaní pacienti zůstávají ve stanici
V případě, že zvíře přežije, ale kvůli trvalým následkům postižení je jisté, že by se už nedokázalo v přírodě o sebe postarat, zůstane pacient ve stanici jako rezidentní obyvatel. Tak tu žijí různí dravci, postižené poštolky, káně, které přišlo o polovinu křídla, včelojed Víťa či puštík Silvestr, který utrpěl těžké zranění kvůli silvestrovské oslavě, kdy ho u obce Žíteč vyděsila petarda a při zmateném kvapném odletu se těžce poranil
V záchranné stanici Českého nadačního fondu pro vydru pečují i o krkavce. | Kredit: © Jiří Churaň
Dále je tu krkavec Péťa, který k návštěvám přistupuje s rozvahou a jistou důstojností, volavka Anežka a sova Hermína, které jsme již poznali, a roztomile vyhlížející kuna Bobina (se kterou se musí moc opatrně, protože „ona napřed kouše a teprve pak se dívá kolem“, jak mi bylo řečeno).
Kuna skalní Bobina vypadá roztomile, ale svou divokou povahu nezapře. | Kredit: © Jiří Churaň
Káně, které přišlo o křídlo
Kredit: © Jiří Churaň
Fond pro vydru pomáhá nalézt vztah k přírodě
Když jsem mluvil s vedoucím stanice panem inženýrem Novým, uvědomil jsem si, že sama činnost záchranné stanice není to nejpodstatnější. Širší dosah mají přednáškové a obecně osvětové aktivity, které tato skupina aktivních lidí vyvíjí. Zachránit desítky či stovky zvířat je záslužné, ale změnit mínění a hlavně chování lidí je důležitější.
Ročně Český nadační fond pro vydru uspořádá více než sto výukových akcí a přednášek, většinou pro studenty, rybáře či myslivce. Cílem této osvěty je, aby lidé uměli najít rozumný vztah k přírodě, aby mohli vedle sebe žít lidé i příroda, aby lidé nalezli cestu, jak konflikty svých zájmů a přírody řešit nikoli bezohledně, nýbrž kompromisem. Některé konflikty nelze odstranit, ale lze je omezit, popřípadě jejich následky racionálně řešit. Jako příklad si můžeme uvést škody způsobené vydrami nebo kormorány, které nemusejí skončit odstřelem zvířat, nýbrž např. odškodněním.
V záchranné stanici žije několik handicapovaných poštolek. V přírodě by nepřežily. | Kredit: © Jiří Churaň
Člověk není něco mimo přírodu, je ve skutečnosti její součástí, a proto by logicky neměl stát vůči přírodě v opozici – už ve svém vlastním zájmu.
Pokud byste chtěli Českému nadačnímu fondu pro vydru pomoct s provozem záchranné stanice, podívejte se na webové stránky společnosti, kde se dozvíte, jak můžete přispět.
Zdroje:
- Ing. Jan Nový
- Český nadační fond pro vydru
