Langur duk – unikátní opice v Zoo Chleby

Zoologická zahrada Chleby představila v říjnu letošního roku české veřejnosti světový unikát: skupinu tří vzácných opic druhu langur duk dovezených z Thajska. Je tak jedinou zoo mimo tropickou oblast, která chová tato nádherná a na chov velmi náročná zvířata. V Chlebech obývají languři nově postavený pavilon s výběhem do velké voliéry.

Langurům se jinak také říká opice pěti barev – je jasné, proč. | Kredit: © Zoo Chleby, Facebook

Kromě Chleb můžete mimo tropy potkat pouze dva langury, samce v zoo v Kolíně nad Rýnem a samici v americké Filadelfii. Chlebští languři byli dovezeni díky dlouhodobé spolupráci se zoologickými zahradami v jihovýchodní Asii. Jeden samec a dvě samice by tak mohli založit chovnou skupinu, až dospějí. Jsou jim totiž teprve dva až tři roky.

Malá samička langura Ding. | Kredit: © Redakce ZOO Magazín

Sameček se jmenuje Tua Noi (v thajštině „Malý hrášek“), větší samička dostala jméno Yai („Větší“). Menší samička přijela pouze s označením 80, a tak byla pojmenována až v Česku po své ošetřovatelce Ding. Languři sem cestovali z Thajska 36 hodin, přijela s nimi i thajská veterinářka. Ta hned po příletu musela řešit průjmy malé Ding, naštěstí úspěšně. Po měsíční karanténě Zoo Chleby představila langury veřejnosti za účasti zástupkyně velvyslance Thajského království paní Nattanipa Burusapa.

Langur patří k hulmanům

Langur duk (Pygathrix nemaeus) patří mezi kočkodanovité opice do podčeledi hulmanů, jeho příbuzným je kahau nosatý. Je obyvatelem nížinných až horských pralesů Vietnamu, Laosu a Kambodže, a to až do výšky 2 000 m nad mořem. Obývá horní patro pralesa a umí skvěle skákat až na vzdálenost 6 metrů. K tomu mu napomáhá i dlouhý ocas, který stejně jako u všech opic Starého světa není chápavý, ale pomáhá udržovat rovnováhu.

Langur duk v singapurské zoo.
Kredit: Bjørn Christian Tørrissen, Wikimedia Commons – CC BY-SA 3.0

Languři žijí v tlupách až 50 jedinců, obvyklejší jsou ale menší skupiny mezi 4 a 15 zvířaty. Samic je více než samců, neboť každý samec má obvykle partnerky dvě. Uvnitř tlupy si samci i samice vytvářejí hierarchii, kluci jsou dominantní. Samičky rodí jedno mládě po 165–190 dnech březosti, mláďata pohlavně dospívají ve čtyřech až pěti letech a svoji rodnou tlupu opouštějí.

Opice pěti barev, co jí jenom listí

Languři dukové jsou nádherně zbarvení, ne nadarmo se jim v několika jazycích říká „opice pěti barev“. Obličej v jemně přecházejících odstínech cihlové až žluté barvy a s namodralými tóny očních víček rámuje bílý věnec vousů, u samců načechranější, přecházející u trupu do cihlově červeného límce.

Šedostříbrná srst na hlavě a na trupu přechází na rukou do dlouhých bílých bezprstových rukaviček. Černé šortky na stehnech doplňují červené punčochy od kolen ke kotníkům. Prsty na rukou i nohou jsou černé. Dlouhý ocas přechází ze stříbrné do bílé.

Podobně jako kahau nosatí jsou dukové potravní specialisté. Živí se převážně mladým listím, výhonky, výjimečně plody. I proto je velice těžké je chovat v zajetí. Na trávení listů mají speciálně uzpůsobený žaludek, velice často říhají. Téměř nepijí, vodu získávají z potravy.

A po svačině je čas si odpočinout. | Kredit: © Redakce ZOO Magazín

Expozice a krmení pro langury v Chlebech

Právě pro svoje potravní nároky je chov langurů téměř nemožný. Chlebská zoo může naštěstí využít jednoho českého specifika: početné vietnamské komunity, která sem pro sebe dováží celou řadu čerstvých produktů, které mohou jíst i languři. Minibanány, guava, okra, citrónová tráva a mnoho dalších rostlin a bylinek, které ani nemají české názvy, doplňuje český maliník, ostružiník, javor a trocha mrkve. Ale languři stejně snědí nejdřív lahůdky z dovozu – denně za 700 Kč. „Na to, že téměř nepijí, to z nich pořád teče. Pokud k nim jdete, je potřeba mít deštník,“ sdělil nám s úsměvem člen dozorčí rady Zoo Chleby Roman Hynek.

Vzájemná péče o srst patří do společenské výbavy langurů, stejně jako u jiných opic.
Kredit: © Redakce ZOO Magazín

Pro langury vybudovali v Chlebech novou expozici nesoucí jméno „Pavilon doc. Jebavého“ s vnitřní částí, do které vidí návštěvníci zoo ze dvou stran velkými prosklenými okny. Na vnitřní ubikaci navazuje venkovní voliéra, kterou ale languři využijí až v příštím létě. Jsou totiž zvyklí na teploty kolem 30 °C.

Vnitřní prostory langurů jsou krásně vymalované ve stylu vietnamské džungle 70. let minulého století.
Kredit: © Redakce ZOO Magazín

Vybavení uvnitř i venku je z bambusu, provazy a lana jsou umělá – i to vše kvůli citlivým žaludkům langurů, kterým by například kůra z větví nebo přírodní vlákna neudělala dobře. Byteček langurů je stylizovaný do podoby vietnamské džungle 60. let 20. století, z doby, kdy probíhala válka ve Vietnamu, která neměla jen lidské, ale i zvířecí oběti.

Za úhyn langurů mohou i soudruzi ze Spolany

Nechvalně známý defoliant Agent Orange, kterým Američané odlisťovali pralesy, langury zahubil nejenom svou toxicitou, ale připravil je i o potravu. Od té doby se počty langurů nevzpamatovaly, odhadem jich žije v jihovýchodní Asii několik tisíc jedinců. Příbuzných kriticky ohrožených langurů šedonohých (Pygathrix cinerea) je ve volné přírodě jen několik set.

Paradoxem zůstává, že jedna ze složek defoliantu se vyráběla v 70. letech nedaleko od Chleb – v neratovické Spolaně. Trichlorfenoxyoctovou kyselinu komunisté tehdy za valuty prodávali americkým chemickým společnostem, které ji pak po smíchání dodávaly americké armádě ve Vietnamu.

Budoucnost langurů v Chlebech i ve světě

Languři v Chlebech jsou naučení na kontakt s ošetřovatelem, přijdou na půl metru, chytnou vás za ruku. Jsou hodně mladí, dospívat začnou za rok za dva, až potom je možné očekávat případná mláďata. Zatím to vypadá, že se jim v Chlebech líbí: „Thajci říkají, že když sedí s nohama pověšenýma do prostoru, je to známka, že jsou spokojení,“ dodal Roman Hynek z chlebské zoo. Když se u langurů posadíte, můžete sledovat i jejich interakce, láskyplné probírání srsti, přetahování o hezké zelené kousky nebo jejich skvělou obratnost.

V thajských zoo je chováno přes 80 langurů duků, dalších 17 je v záchranném centru přímo ve Vietnamu. Ve volné přírodě bohužel jejich stavy klesají, languři jsou nadále loveni pro maso i kvůli tradiční medicíně, která využívá různé části jejich těla. Doufejme, že i vyslanci v Chlebech přispějí k tomu, že languři nevyhynou.