V jihočeské obci Dubné již několikátým rokem hnízdí čáp bílý. I letos se na místo vrátil samec, kterého veřejnost přezdívá „Kostelníček“. Poprvé sem přilétl 18. února, o devět dní později ho doplnila partnerka. První vejce snesla přesně po měsíci, 18. března, poté následovala ještě další tři. Mláďata se vylíhla, kvůli nepřízni počasí ale bohužel nepřežila. Čapí pár se ovšem nevzdal – od poloviny května začala samice snášet další vajíčka. Ani druhá snůška ovšem neměla dobrý konec…
Od roku 2012 se kostel v obci Dubné každoročně stává domovem čápa bílého (Ciconia ciconia). Jeho hnízdění můžeme díky kameře letos sledovat již potřetí. Přílet čapího samce byl tentokrát zaznamenán 18. února ve 14:45 hodin. Samec se ohlásil typickým klapotem a ihned začal pracovat na úpravě hnízda. Díky odčítacímu kroužku umístěnému na jeho noze se podařilo zjistit, že se jedná o stejného čápa, který v Dubném hnízdil i v předchozích letech. Samice ho na místo následovala o devět dní později, 27. února. Vzhůru tedy do nové sezóny!
Přílet samce do Dubného, 18. února 2017
Přílet samice do Dubného, 27. února 2017
Několik vteřin po příletu partnerky se k hnízdu přiblížil ještě další čáp – první příchozí však dal patřičně najevo, komu to tu patří.
První snesené vejce, 18. března 2017
Druhé snesené vejce, 20. března 2017
Třetí snesené vejce, 21. března 2017
Čtvrté snesené vejce, 24. března 2017
Líhnutí a následný úhyn
Mláďata zůstala v teple skořápky zhruba měsíc. První dvě se vylíhla 22. dubna, další dva sourozenci následovali 23. a 24. dubna 2017. Protože pro čápata však letošní počasí nebylo vůbec příznivé, všechna po několika dnech uhynula. Kritický den přišel 28. dubna; celý den vydatně pršelo a okolo jedné hodiny odpoledne zemřelo první mládě. Samec Max se navíc dlouho dobu na místo nevracel, pravděpodobně se neodvážil vyletěl na hnízdo s promoklým peřím, mláďata tak byla dlouho bez potravy. Pro zbývající tři zesláblá tělíčka byla tak za pomoci hasičů zorganizována záchranná akce. Ani ta však bohužel nebyla úspěšná.
Čapí pár to však letos ještě nezabalil! I po prvotním smutném neúspěchu začala samice od poloviny května snášet nová vajíčka. Stále tak existuje šance, že v hnízdě letos spatříme odchovaná mláďata.
První vejce z druhé letošní snůšky, 16. května 2017
Druhé vejce z druhé letošní snůšky, 18. května 2017
Třetí vejce z druhé letošní snůšky, 20. května 2017
Líhnutí mláďat a další smutný zvrat
Mláďata z druhé snůšky se začala postupně líhnout o měsíc později. Prvního potomka jsme mohli na hnízdě spatřit 18. června, bráška (či sestřička?) číslo dvě vykukoval z hnízda hned druhý den, tedy 19. června, a poslední sourozenec do třetice 21. června.
Nepříznivé počasí však dubenské rodince nepřálo ani napodruhé. Kvůli silným nočním bouřím uhynula 24. června dvě mláďata. Poslední z nich se měl až do 28. června čile k světu a krásně rostl, o další smutný osud se však postaral vytrvalý déšť, který vytvořil v hnízdě kaluž vody. Poslední mládě se tak bohužel utopilo.
Slavný potomek Romea a Julie
Čápa podle umístění hnízda veřejnost nejčastěji přezdívá „Kostelníček“. Jeho skutečné jméno, jak se časem podařilo vypátrat, je však Max. Vylíhl se 2. května 2003 v německém Isny im Allgäu, kde byl 3. června téhož roku také okroužkován. Hnízdění Maxe v Dubném je doloženo od roku 2012, o tom, kde čáp pobýval předtím, není zatím nic známo.
Max je společně se svým bratrem, čápem Moritzem, nejstarším potomkem velice slavných rodičů Romea a Julie. Tento pár se stal v minulosti prvním, který v Isny im Allgäu zahnízdil, čímž si vysloužil mimořádnou pozornost ornitologů. Romeo se dožil dlouhých 24 let – v červnu 2014 uhynul na louce poblíž Isny.
Poznávacím znamením je levá noha
K identifikaci Maxe slouží plastový odečítací kroužek německých ornitologů, který se nachází na jeho levé noze. Pro informaci můžeme dodat, že nese číslo DER A3191, na webkameře však toto označení není rozpoznatelné. Jako poznávací znamení slouží též následek poranění na levé noze.
Max si vysloužil pověst poměrně neobvyklého jedince. Do našich krajů přilétá jako jeden z prvních a jako jeden z posledních i odlétá. Velmi pravděpodobně tak netráví zimu na africkém kontinentu, nýbrž někde v jižní Evropě – cesta mu tedy netrvá tak dlouho. V minulém roce byl naposledy spatřen 26. září, což je ve srovnání s většinou ostatních čápů o více než měsíc déle.
Ukázka čapího páru na hnízdě v Dubném z roku 2015:
Úspěchy předchozích let
Mláďata se na kostele vyvedla v obou předchozích monitorovaných letech. Začátkem května 2016 samice snesla čtyři vejce, z nichž nakonec přežila 3 mláďata. Ta byla v hnízdě naposledy spatřena začátkem srpna.
V roce předchozím hnízdily na stejném místě dokonce samice dvě, první však krátce po snesení vajec uhynula. Později zjištěným důvodem smrti byla otrava karbofuranem. Vejce byla tehdy převezena do umělé líhně záchranné stanice, kde se z šesti kousků vylíhlo pět mláďat. O několik dní později hnízdo obsadila nová samice, která Maxovi snesla čtyři vajíčka – všechna se úspěšně vylíhla. Mláďata hnízdo opustila 21. srpna 2015.
Zdroje: Obec Dubné, ZŠ Dubné, Galerie ZŠ Dubné
5.7. 2017, stále se dívám na živé vysílání v Dubném. Dnes jsem se vrátila k historii jedné čapí rodiny. Letošní rok byl krutý.V květnu jsem doufala, že se jim podaří mladé odchovat.Nestalo se tak. Chovný dolík byl příliš hluboký a nepropustný a to byl konec. Mládě se utopilo.Také sleduji on-line hnízda ptáků v cizině .Právě hnízdo orlovce říčního, to je krásný příklad dokonalé péče o mladé. Jak v krmení, tak v ochraně před větrem a deštěm. Doufám, že příští rok bude pro Dubné šťastný.
Je to moc smutné, Natálka i Max se tolik snažili. Řada lidí je přesvědčena, že za utopení mláďat může špatný základ hnízda (důlek uprostřed) a že se tomu mohlo zabránit úpravou hnízda, což ale obec odmítla na základě posudku ornitologa Chvalovského. Ponechává se tak vše „na přírodě“, ale je to správné?
Je to smutné, co se dnes stalo.
Říkám si, jestli ti čápi neměli v předchozích letech spíš velké štěstí. O předchozím úhynu jsem četla, že čápi byli mimo hnízdo a nestihli se vrátit zpět, nemohli vyletět, protože měli slepená křídla. Ale proč odletěli? Proč tam nebyl alespoň jeden z nich neustále přítomen? Teď se utopilo jediné poslední mládě. Nebylo ho možné nějak nohama udržet výše?
Mám před očima hnízdění orla bělohlavého (též možno sledovat kamerou on-line). Jednou také pršelo a byla navíc zima a oba dospělí orli roztáhli křídla, aby ochránili svá tři velká mláďata, která byla těsně před opeřením. Viděla jsem také orlovce říčního (též na on-line kameře), jak chrání mláďata svým tělem před deštěm i sluncem.
Velmi zajímavě napsaná historie současné čapí rodiny na kostele v Dubé. Dnes sneseno opět vajíčko v pořadí druhé. Doufám, že ještě dvě přibudou a že se jim je podaří odchovat k odletu. Držím jim palce.
Moc pěkný a zajímavý článek, děkuji.