Na první pohled se zdá, že panda nemá efektivní druh maskování. Na rozdíl třeba od některých ještěrů nebo podvodních tvorů. Nová studie však ukazuje, jak pomáhají barvy srsti pandě velké splynout s prostředím.
Že má zbarvení pandy maskovací funkci není zrovna převratná myšlenka. Avšak poprvé odborníci testovali maskovací schopnosti pandy velké (Ailuropoda melanoleuca) v řadě pokročilých technik analýzy obrazu. Pro výzkum vědci použili vzácné fotografie pand v jejich přirozeném prostředí. Když pozorovatel sleduje toto zvíře v domovských horských lesích, pochopí, jak účinně chrání pandu odstíny jejich srsti před zraky okolí. Tuto myšlenku potvrzují i použité algoritmy pro zpracování obrazu.
Záleží na úhlu pohledu
„Pandy velké nám často připadají velmi nápadné. Jenže když je vidíme, ať už na fotografiích nebo v zoo, je to téměř vždy z blízka a často na pozadí. Což neodráží jejich přirozené prostředí,“ vysvětluje psycholog Nick Scott-Samuel z University of Bristol ve Velké Británii. „Z realističtějšího pohledu predátora je ve skutečnosti panda velká docela dobře maskovaná.“ Tým zjistil, že černé skvrny srsti pomáhají pandě velké dobře splynout s kmeny stromů a tmavšími oblastmi lesa. Bílé skvrny zase ladí s voskovým, zrcadlovým osvětlením listů v létě a sněhem v zimě. Některé pandy mají také hnědé světlé skvrny, které fungují jako druh střední maskovací barvy.
Velké zřetelné černé a bílé skvrny srsti způsobují, že je panda velká hůře rozpoznatelná kvůli maskovací technice zvané rušivé zbarvení. Skvrny v podstatě rozbíjejí vizuální obrys zvířete. Poslední částí výzkumu byla srovnávací analýza s jinými zvířaty, která lidé obecně považují za dobře maskovaná. Panda byla schopna obstát proti těmto druhům, když na snímky vědci použili speciální techniku barevných map známou jako kvantitativní analýza barev a vzorů (QCPA).
Z perspektivy predátora
Jak již název napovídá, přístup QCPA kombinuje dohromady barvu a vzor a také jas. Při této analýze záleží na tom, jak jsou barvy umístěny vedle sebe, jak dobře jsou ohraničené okraje vzorů. A také na úrovni kontrastu mezi oblastmi a mnohém dalším. „Vzácné fotografie nám umožnily poprvé prozkoumat vzhled pandy velké v jejím přirozeném prostředí,“ říká biolog Ossi Nokelainen z University of Jyväskylä ve Finsku.
Důležité je si uvědomit, že lidé nejsou těmi, kdo loví pandu velkou. Mají predátory, jako jsou tygři, leopardi a divocí psi. Žádné z těchto zvířat nemají tak dobrý zrak jako my lidé. „Věděl jsem, že jsme na něco přišli, když nám naši čínští kolegové poslali fotografie pand z volné přírody a já jsem na obrázku pandu velkou nikde nenašel,“ říká biolog Tim Caro z Bristolské univerzity. „Pokud jsem je byl schopný přehlédnout já, znamenalo to, že by je nemuseli vidět ani případní masožraví predátoři se svým horším zrakem. Šlo jen o to to objektivně demonstrovat,“ uzavírá Caro.
Zdroj: Sciencealert