Výroba hadího protijedu neboli antiséra

Každoročně zemře na uštknutí jedovatým hadem zhruba 81 000 až 138 000 lidí a zhruba třikrát tolik jich skončí s trvalým hendikepem. Nejvíce postiženi jsou zemědělci a děti, jež s jedovatými hady nejvíce přicházejí do kontaktu. Jed u dětí mívá silnější účinky než u dospělých, a to kvůli jejich menší tělesné hmotnosti.

K výrobě antiséra je potřeba získat hadí jed. | Zdroj: Flickr.com

V závislosti na toxicitě, druhu jedu a na tom, jaké množství had vstříknul do těla, může jed způsobit rozdílné následky. Člověka může postihnout paralýza, jež vede k zástavě dechu, porucha krvácení, může dojít i k nezvratnému selhání ledvin a poškození tkání, které mohou způsobit trvalou invaliditu, amputaci končetin nebo dokonce smrt. Proto je důležité mít k dispozici vhodné antisérum.

Odběr hadího jedu

Nejúčinnější protijed se získá z jedince odchyceného z volné přírody. Při odběru jedu je hada nutno uchopit tak, aby nebyl schopen se otočit a uštknout. Proto se musí chytit palcem a ukazováčkem v zadní části hlavy těsně za čelistí. Následně se mu nabídne nádoba potažená blanou, do níž se zakousne a vypustí jed. Získané množství jedu z jednoho jedince je velmi malé.

Důležité je, aby se co nejdříve po odběru jed ochladil na -20 °C, po čemž se provádí lyofilizace neboli sušení mrazem, kvůli snadnějšímu skladování a přepravě. Nutné je, aby se vzorek popsal druhem a zeměpisnou polohou, aby nedošlo k záměně odebraného jedu.

Nutnost vytvořit protilátky

Následuje imunizační část, ve které je potřeba vytvořit protilátky. Nejčastěji se pro tento účel využívá kůň, jehož výhodou je velká tělesná hmotnost a dobrá manipulovatelnost. Ale mohou se využívat i jiná zvířata. Před aplikováním se jed naředí s tlumivým roztokem, například destilovanou vodou, a přidá se adjuvans, což je například nezbytná složka vakcín. Tato směs se vpraví injekčně několik milimetrů pod kůži.

To vede k imunitní reakci organismu, jenž začne vytvářet protilátky, aby neutralizoval jed. V době asi 8–10 týdnů, kdy je v krevním oběhu největší koncentrace protilátek, se podle pokynů WHO (Světová zdravotnická organizace) odebírá z jugulární žíly 3–6 litrů krve. Po celou dobu se kontroluje zdravotní stav zvířete.

Po odběru se musí stočit na centrifuze, aby došlo k oddělení plazmy (tekuté části krve) a krevních buněk. Následně se pomocí úpravy pH plazmy nebo přidáním solí do roztoku zbaví nežádoucích bílkovin. Následně se pomocí enzymu izoluje aktivní složka protilátky.

Takto vytvořená protilátka se lyofilizuje nebo koncentruje do prášku či tekuté formy a vloží do lahviček k přepravě. Většinou vyžaduje chlazení, což dále zpomaluje dostupnost v rozvojových zemích, kde uchování při určité teplotě může být problematické.

Jedním z jedovatých hadů je například kobra královská. | Zdroj: Wikimedia Commons

Ani podání antiséra není bez rizika

Pokud je pacientovi včas podán protijed, má téměř 100% šanci na přežití. Největším důvodem úmrtí na hadí kousnutí je pozdní vyhledání lékaře nebo to, že nemocnice nemá na skladě odpovídající protijed. Uštknutému se podává protijed obvykle intravenózně. Pokud vše půjde správně, pak se na protilátky naváže a neutralizuje jed.

Dalším velkým problémem, jenž přetrvává, je přítomnost protilátek jiných druhů v séru. V tomto případě by se jednalo o koňské protilátky, na které může lidské tělo reagovat silnou alergickou reakcí. Ta může vést až k úmrtí. Kvůli tomu se protijed podává až v momentě, když už není jiná možnost.

Zdroje: Populasmechanics.com, Zmescience.com, Steemit.com, Who.int

 

Share

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..