Živoucí fosílie: loděnka – hlavonožec ve schránce

V dalším díle seriálu o živočiších, kteří přežili z dávných časů až do dnešní doby, představíme loděnky. Jedná se o jedny z nejprimitivnějších zástupců hlavonožců, ke kterým se řadí například chobotnice nebo sépie. Dnes je známo šest druhů loděnek žijích v Tichém a Indickém oceánu, v době jejich největšícho rozšíření se ale na Zemi vyskytovalo několik tisíc druhů.

Jedním ze zástupců loděnkovitích je loděnka hlubinná. | Zdroj: Wikimedia Commons

Stavba těla loděnek se za posledních 500 milionů let téměř nezměnila. První nálezy fosílií těchto živočichů pocházejí z období kambria, tedy první periody prvohor. Ačkoli dnešní loděnky bývají velké okolo 20 centimetrů, jejich předchůdci dorůstali až do 2,5 metru. Jako jediným hlavonožcům zůstala loděnkám celá ulita, u ostatních druhů buď zcela vymizela nebo se ve změněné podobě přesunula do vnitřku těla.

Schránka loděnek bývá rozdělena na 33 až 36 přepážek. Část z komůrek vytvořených těmito přepážkami slouží těmto živočichům jako hydrostatický orgán, umožňuje jim tedy pohybovat se pod vodní hladinou. Ostatní komůrky plní funkci tlakové komory a díky nim může loděnka klesat a stoupat. Vertikálního pohybu dosahují tím, že mění poměr mezi tekutinou a plynem v těchto komůrkách. Loděnky žijí několik set metrů pod hladinou, až 800, takže jejich ulita je uzpůsobena velkému tlaku.

V průřezu schránkou jsou vidět jednotlivé přepážky. | Zdroj: Wikimedia Commons

Jiné v dlouhověkosti i rozmnožování

Zvláštností je, že se tito živočichové pohybují schránou napřed. Loděnka se v případě nebezpečí může do ulity zcela stáhnout a uzavřít otvor dvěma speciálně složenými chapadly. Od ostatních hlavonožců se liší také tím, že má u ústního otvoru až 90 krátkých ramen.

Loděnky se rozmnožují kladením vajec, která rozmisťují na skaliska do mělkých vod oceánu. Mláďata se klubou po osmi až dvanácti měsících, v okamžiku, kdy dosáhnou velikosti zhruba tří centimetrů. Zatímco ostatní hlavonožci po rozmnožení hynou, loděnka je schopná opakované reprodukce, a to jednou za rok.

Oko loděnky není dokonalé, funguje podobně jako dírková komra. | Zdroj: Wikimedia Commons

I délkou života se tito tvorové liší od ostatních hlavonožců. Ve volné přírodě se dožívají zhruba dvaceti let, zvláštní ovšem je, že pohlavně dospívají až zhruba v patnáctém roce života. Na páření jim pak zbývá jen několik let. V zajetí se bohužel nedaří loděnky chovat, ačkoli se jim lidé snaží připravit ideální podmínky. Tlak několika set metrů vody se ale simuluje obtížně. O chov loděnek hlubinných se pokoušela v Česku například plzeňská zoo, nicméně neúspěšně.

Zdroje: Wikipedia

 

(Zobrazeno celkem 322-krát, 1 zobrazení dnes)
Share