Živoucí fosílie: vychuchol – dávný příbuzný krtků

Představte si zvířátko, které vypadá, jako kdybyste zkřížili krtka, potkana a ptakopyska. Tento živočich skutečně existuje, dostal podivné jméno vychuchol. Zažil už mamuty, jeho existence v současné době je však nejistá. Během 19. a 20. století ho lidé intenzivně lovili pro kožešiny, nyní ho spíše sužuje úbytek jeho přirozeného prostředí, tedy bystřin, jezer a řek. 

Vychuchol povolžský žije ve vodách Uralu, Volhy a Donu. | Zdroj: Wikimedia Commons

Zvířátko s názvem vychuchol se od dob mamutů téměř nezměnilo. Dokazují to nejstarší pozůstatky z období před 30 až 40 miliony let. Do dnešních dnů však přežily pouze dva druhy – vychuchol povolžský a vychuchol pyrenejský. Patří do čeledi krtkovitých. Obě skupiny se zachovaly ve specifické oblasti v Evropě. Zatímco povolžský druh žije v mělkých vodách v oblasti Volhy, Uralu a Donu, vychuchol pyrenejský obývá rychle tekoucí bystřiny a říčky v horách na severu Španělska a Portugalska.

Oba druhy jsou malého vzrůstu, ten povolžský měří okolo 20 centimetrů, pyrenejský zhruba 12. Podobně dlouhé jako tělo má i ocas. Vychucholové se živí vodními živočichy, které vyhledávají pomocí svého dlouhého čenichu. V případě potřeby ho ale mohou využít i k nádechu nad hladinou. K lovu ve vodě mají uzpůsobené i končetiny, mezi prsty jim vyrůstá plovací blána. Ve vodě si hloubí také nory, k čemuž mají na předních končetinách zase velké drápy. Chodby vychucholů začínají vždy ve vodě a vedou vzhůru, kde tito živočichové vychovávají svá mláďata.

 

Čenich vychuchola pyrenejského. | Zdroj: Wikimedia Commons

Nepřirození nepřátelé

Ocas těchto živočichů se na konci rozšiřuje. Právě v tomto místě se nacházejí speciální žlázy, které vylučují pižmo. Díky němu vychucholové téměř nemají přirozené nepřátele, protože se každý touží jejich pachu vyhnout. Právě kvůli pižmu a také kožešině byli však vychucholové téměř vyhubeni.

Pyrenejský druh obývá rychlejší vody bystřin a říček. | Zdroj: Wikimedia Commons

Povolžským vychucholům také velmi přitížilo umělé vysazení amerického norka a ondatry pižmové v  přirozeném prostředí vychucholů. Zatímco norci dokážou jejich pach ignorovat a loví je, ondatra je silnější než oni a vytlačuje je z jejich chodeb. Velký růst populace ondater navíc způsobil to, že vychucholové začali umírat v pastech nastražených právě na ondatry. A samozřejmě ani úbytek přirozeného prostředí, vysušování tůní a regulace sladkovodních toků vychucholům nepomáhají.

Norek americký škodí i vychucholům pyrenejským. Asi více než on je ale ohrožuje budování umělých přehrad a zhoršující se kvalita vody. Jsou totiž velmi náchylní na znečištěné prostředí. Oba vychucholové, povolžský i pyrenejský, tak byli zapsáni do Červeného seznamu ohrožených druhů.

Zdroj: ABC, Zezivotazvirat.blogspot.cz

(Zobrazeno celkem 186-krát, 1 zobrazení dnes)
Share