Další část seriálu o akvaristice věnujeme samotným rybám. Do začátku bychom měli raději počítat s běžnějšími a méně choulostivými rybami, které bez úhony přežijí i drobné chyby v péči. Sesadit správně fungující osádku vícedruhového akvária však není snadné, podívejme se tedy, na co bychom si měli dát největší pozor při nákupu šupinatých mazlíčků.

Papírových i internetových atlasů jednotlivých druhů najdeme spoustu – ne vždy se ale vyobrazené rybky shodují s nabídkou akvaristik či petshopů a začínající akvarista se v přehršli fotek orientuje jen s obtížemi. Mnohdy v literatuře najdeme také vzácné druhy, které bychom museli složitě shánět – a rozhodně není zaručeno, že právě jim se v naší nádrži bude dařit.

6) Velké ryby mohou sežrat malé

Tvrzení na první pohled logické, leč ne každý si při nákupu uvědomí, jak moc jeho ryby vyrostou. I zdánlivě klidné ryby, jako jsou například skaláry, rozhodně nepohrdnou svým sousedem, pokud jej dokážou dostat do tlamy. Některé zdroje sice uvádějí, že skaláry vyrůstající odmala ve společné nádrži s menšími druhy si na ně zvyknou, a ani v dospělosti je nebudou považovat za kořist.

Zkušenosti mnoha akvaristů však dokládají opak. Malé rybky chované společně se skalárami, jako jsou například neonky (oblíbená kombinace na mnoha fotografiích), se totiž snadno stanou poněkud drahou potravou svých větších spolubydlících.

7) Raději větší počet stejných rybek než velké množství druhů

Hejnové ryby (obvykle drobné barevné druhy) jako jsou tetry, neonky, rasbory či živorodky (např. paví očka) se cítí lépe ve větší skupině. Dvě osamocené rybky si kamarády mezi jinými druhy hledají špatně a strádají. Větší jednodruhová hejna navíc vypadají lépe a rybky budou mít tendenci plavat pospolu, nikoliv postávat každá v jiném rohu akvária.

Na druhou stranu si však musíme dát pozor na teritoriální druhy, jimiž je většina cichlid (skaláry, kančíci, akary). Cichlidy v dospělosti vytvářejí páry, které leckdy až překvapivě tvrdě hájí vlastní prostor, především v období tření. Těchto ryb proto raději pořizujeme méně (neboť při nákupu pohlaví u většiny cichlid obvykle nepoznáme) a v případě potíží po vyčlenění párů raději najdeme „plonkové“ rybce nový domov. Extrémním příkladem teritoriální ryby jsou bojovnice pestré – pomalu plovoucí samečci s ozdobnými ploutvemi konkurenty nesnesou a pokoušejí se je (věrni svému jménu) z nádrže odstranit natrvalo.

8) Různé druhy ryb si vybírají různé „vrstvy“ vody

Některé druhy ryb obývají střed vodního sloupce (tetry, skaláry). Jiné preferují horní třetinu nádrže (čichavci, sekernatky), další zase především zónu dna (např. mřenky a pancéřníčci). Při volbě osazenstva nádrže proto pozor, abychom zbytečně neměli v jedné úrovni přerybněno a v další zase nudně prázdno. Orientačně nám poradí tvar rybí tlamky – ty, které mají ústní otvor směřovaný spíše nahoru, se obvykle drží pod hladinou, tlama směřovaná dolů zase usnadňuje sběr potravy ze dna a odsuzuje svého nositele k pobytu s čenichem v kamení.

9) Živé a aktivní rybky si s klidnými druhy nemusejí rozumět

Rychle plovoucí ryby (např. parmičky čtyřpruhé) mohou okusovat ploutve pomalejších ryb (skalár, čichavců). I v rámci jednoho rodu najdeme robustní a razantnější druhy i elegantní netýkavky – například perleťoví čichavci patří mezi druhy poměrně klidné, jejich „šedí“ či „modří“ bratranci si však umějí v akváriu pořádně zařádit.