Samci kosatek – „mamánci“ v říši zvířat

Většina savců vymění mateřské mléko za pevnou stravu, ještě trochu povyroste a svou rodinku natrvalo opouští. U některých druhů mohou dcery zůstat s mateřskou skupinou, ale dospívající synáčci musejí zakusit život samotáře, případně se pro větší bezpečí dočasně spojit s jinými vyhnanci samčího pohlaví. Ne však kluci od kosatek.

Samci kosatek zůstávají s matkami dlouhá léta | Zdroj: publicdomainpictures.net

Navařeno, vypráno, lednice plná, nohy na stole… život v „mamahotelu“ je pro leckteré lidské mladíky nejpohodlnější variantou a jen pomalu a neochotně se jej vzdávají. U zvířat tento fenomén prakticky neexistuje. Samci odcházejí, v ústraní dorůstají a sílí a posléze bojují o vlastní partnerky. Pokud mohou zůstat s původní skupinou, má jejich matka po roce či dvou další potomky a na svá starší dítka si již ani nevzpomene. Vědci však nedávno zjistili, že u kosatek dravých (Orcinus orca), atraktivních černobílých velryb, je tomu jinak.

Soužití a spolupráce

O kosatkách je známo, že jsou masožravé, inteligentní, populární, velice rozměrné a dlouhověké. Obývají všechny světové oceány. Sdružují se do stád o desítkách kusů, která vede zkušená samice. Starší kosatky (více než padesátileté) zastávají i důležitou roli babiček, což nebývá u zvířat běžné. Rovněž spolupráce při lovu je u tohoto predátora častá. Různé světové populace kosatek se mohou lišit početností, místem výskytu či dietou, ovšem nahánět si navzájem ryby či tuleně umějí patrně všechny. Základ komunikace kosatek tvoří zvuky kombinující pískání, klapání a pulsní vlny. „Řeč“ mezi stády mírně liší a mladé kosatky se svůj rodinný dialekt učí od příbuzných.

Chov kosatek v zábavních parcích je v Americe zakázán. Velryby v podobných zařízeních strádají | Zdroj: img.rawpixel.com

Mláďata kosatek se obvykle rodí v přibližně pětiletých odstupech. Zatímco mladé samičky již větší podporu svých matek v dospělosti nepotřebují a starají se samy o sebe, samečci si rodičovskou péči vyloženě užívají. Kosatčí matky pomáhají svým potomkům lovit a dokonce se mnohdy vzdávají vlastní kořisti ve prospěch již pořádně odrostlého a nenasytného synka. Odmítáním potravy ve prospěch korunních princů však snižují svou šanci na budoucí reprodukci.

Dlouholeté sledování jedné malé skupiny

Důležité údaje o životě kosatek pocházejí z amerického Centra pro výzkum velryb (CWR). Vzácnou populaci těchto kytovců známou jako „Southern resident“, má CWR perfektně zmapovanou a sleduje ji již víc než 40 let. Početnost této skupiny činí podle posledních údajů pouhých 75 jedinců, což však usnadňuje vědeckou práci a umožňuje perfektně popsat vztahy v rámci rodiny. Z údajů CWR vyplývá, že šance samců na přežití vzůstá, pokud zůstanou poblíž své matky. Zároveň se však ukázalo, že s každým dalším synkem klesla šance samice na dochování dalšího potomka do věku jednoho roku o polovinu. Cena, kterou starostlivé matky za svého „mamánka“ platí, je překvapivě vysoká.

Samce kosatek (na obrázku) je možné rozeznat na první pohled podle tvaru a mohutnosti ploutví | Zdroj: wikimedia.org

Na první pohled není zřejmé, proč samice kosatek tolik investují do svých synů (a nikoliv dcer). Lepší pozice synů vůči dcerám bývala v minulosti spíše lidskou výsadou. Ale vše v přírodě má nějaký smysl.

I slabá kosatčí samička může vcelku jednoduše zabřeznout, avšak pouze dobře opečovávaný a silný samec se prosadí mezi ostatními a zplodí potomky. Sebeobětování matek ve prospěch synků se tak může zúročit v podobě většího množství vlastních vnoučat. Samotné porození samce, který se v další reprodukci neuplatní, by bylo plýtváním materiálem. Kosatky mají v tomto směru jasno – o chlapce se musejí pořádně postarat.