V přírodě se slonice od svého mláděte nevzdaluje víc než na pár kroků. Podobnou péči se slůňatům, která osiřela, snaží věnovat i keňská organizace David Sheldrick Wildlife Trust (DSWT). Náhradní „mámy“ – tedy dospělí muži – jsou svým svěřencům neustále nablízku, chodí společně na procházky, spí s nimi v jedné místnosti a v noci pravidelně vstávají, aby slůňata nakrmili. Muži tvrdí, že péče je podobná jako o vlastní dítě.

Muži se budí i několikrát za noc, aby slůňata nakrmili. | Zdroj: Youtube.com

Když zůstane slůně sirotkem, nemá velkou šanci ve volné přírodě přežít. O osamělá mláďata se proto snaží co nejlépe postarat Keňané, kteří se rozhodli stát se „adoptivními mámami“ pro malé slony. Spolu jsou nejen během denních aktivit, ale především během noci. Opatrovníci tak mohou vstát a nakrmit slůně, kdykoli má hlad. „Je to podobné, jako mít svoje vlastní dítě u sebe v pokoji,“ popsal pro americký server The Dodo jeden pracovník z keňské organizace David Sheldrick Wildlife Trust, která slůňata zachraňuje.

Tento opatrovník má sám dvě děti, jedno čtyřleté a jedno patnáctileté. V organizaci není výjimkou, většina ze zdejších „adoptivních mám“ má vlastní potomky. „Slůňata v noci volají, zvláště ta velmi malá. Stejně jako lidská miminka jsou i tato mláďata velmi neklidná a často se v noci budí. Někdy si nářkem říkají o mléko, to pak musím vstát a starat se o ně jako matka o svoje novorozeně,“ řekl další opatrovník.

Chrápou a zdají se jim sny

Keňané se také starají o to, aby byla slůňata v noci přikrytá. Někdy však sami o pokrývku přijdou. Jsou už zvyklí, že jim ji mláďata sundavají, když svou „mámu“ potřebují probudit. „Každé tři hodiny cítím chobot, který mi stahuje deku!“ popsal jeden z opatrovníků. Muži, kteří se o slůňata starají už dlouho, jsou ale zvyklí budit se automaticky po několika hodinách. Mají tak i jedinečnou šanci vidět a slyšet, jak spí zvířecí mláďata. Podle slov „adoptivních mám“ občas slůňata chrápou nebo kopou nohama během spánku.

Členové organizace DSWT věří, že když s nimi zůstávají i přes noc, pomáhají tím slůňatům k lepšímu vývinu. „Díky nám se cítí v bezpečí, a mohou tak v klidu spát,“ uvedl jeden z pracovníků. Někdy se ale samozřejmě stává, že slůně i přes veškerou péči zemře. „Možná už bylo nemocné nebo příliš vyčerpané, když k nám přijíždělo, a nemohli jsme ho zachránit… Vždycky se ale snažíme, aby všichna slůňata přežila,“ svěřil jeden opatrovník The Dodo. Mláďata, která vyrostla ve společnosti těchto Keňanů, se totiž mohou v dospělosti vrátit opět do volné přírody. Organizace DSWT zachránila od roku 1977 už stovky těchto sirotků.

Zdroj: The Dodo