Pavouci se nacházejí všude kolem nás. Nejen že spřádají své sítě, do kterých je nepříjemné se zamotat v lesích a na loukách, ale často s námi i přes naši nelibost sdílejí domovy. Pokud si říkáte, že alespoň ve vodě na žádného nenarazíte, jste na omylu. Neboť dokonce i svět pod hladinou jeden druh pavouka obývá – jmenuje se vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica).

Vodní kyslík přijímat nedokáže

Vodouch stříbřitý je jediným popsaným druhem pavouka na světě, jenž se přizpůsobil životu ve vodě. I přesto se příliš neliší od ostatních suchozemských pavouků, a to ani anatomicky, ani způsobem, jakým přijímá vzduch.  Stejně jako jeho suchozemští příbuzní dýchá atmosférický kyslík, který si musí pod vodu dopravit a zde ho také uchovat. Proto si spřádá pro něj typické zvony z pavučin a vodních rostlin.

Kesony jsou zhruba ve velikosti lískového oříšku a slouží jako místo k páření, kladení vajíček, uchovávání a konzumování potravy, ale hlavně ke skladování vzdušného kyslíku.  Když přijde vodouch do kontaktu s hladinou, ulpí na jeho chloupcích vzduch a vytvoří se z něj bublina. Ve zvonu pomocí zadních nohou část vzduchové bubliny uvolní a schová si ji do zásoby.

Přesto že se jedná o vodního pavouka, který se umí se potápět i plavat, většinou dává přednost pohybu po dně či vodní vegetaci. Je to zejména proto, že jej při plavání často znevýhodňuje vzduchová bublina na zadečku, která vodoucha nadnáší.Tělo má zabarveno šedohnědě, což neodpovídá jeho názvu. Druhový název stříbřitý vznikl díky jeho schopnosti přenášet vzduch  na zadečku. Právě vzduchová bublina na zadečku vytváří stříbrný odlesk.

Pohlavní dimorfismus naopak

Hlavní odlišnost u vodního pavouka lze nalézt například v pohlavním dimorfismu – zatímco většinou je samička větší než sameček, u vodoucha stříbřitého je tomu naopak. Samec může mít délku těla až 15 milimetrů, zatímco samice okolo 10 milimetrů. Vědci se domnívají, že větší samci se ve vodě pohybují lépe než ti menší, což jim poskytuje výhody při lovu. Naopak pro samičku je výhodnější být menší, protože tráví hodně času péčí o potomstvo v kesonu. Ten je poměrně malý pravděpodobně proto, že příliš velký prostor by vyžadoval mnoho kyslíku a samice by pro vzduch musela k hladině velmi často. 

Námluvy vodoucha stříbřitého probíhají ve vodě, samotné páření pak probíhá v kesonu, kam následně samička naklade vajíčka. Po nakladení vytvoří pro svou snůšku vaječný obal a zapouzdří ji do horní části kesonu. V dolní části sama žije, dokud se její potomci nevylíhnou, což trvá zhruba tři až čtyři týdny. Po vylíhnutí žijí potomci se svou matku ještě další dva až čtyři týdny a poté hnízdo opouštějí. 

Jedovatí lovci

Vodouch patří k jedním z nejjedovatějších pavouků u nás. Jeho štípnutí však nebolí více, než běžné bodnutí od vosy. Tento vodní pavouk se živý jako většina našich známých pavouků dravě. Jejich strava obvykle zahrnuje hrotnatky či různé larvy vodních živočichů. Zatímco samečci bývají aktivními lovci, kteří svou potravu pronásledují a loví ve vodě, samička spíše číhá na svou potravu ve zvonu a pokud zaregistruje blížící se kořist, zaútočí na ni ze zálohy. 

Tito vodní dravci se v České republice se vyskytuje například na Třeboňsku, Poodří nebo na Ostravsku. Před rybníky dává většinou přednost tůním, příkopům či slepým říčním ramenům, které jsou zarostlé vegetací. Kvůli jeho skrytému způsobu života jej lze spatřit jen výjimečně.I když se jedná o jediný známý druh pavouka žijícího pod vodou, je rozšířený nejen v Evropě, kde se vodouch vyskytuje zhruba do 62° severní šířky, ale můžete se s ním setkat i v severní Asii a Africe.

Zdroje: Prirodovedci.cz, Český rozhlas, animaldiversity.org