Lední medvědi kvůli úbytku ledu hladovějí

Jak moc ovlivňuje globální oteplování lední medvědy? Máme se začít bát o jejich osud? Vědecký tým přináší zajímavá data z dlouholetého výzkumu. Budoucnost však bohužel pro bělavé šelmy dobře nevypadá.

„Tenhle led už také dlouho nevydrží…“ | Zdroj: Flickr.com

Nevhodný objekt ke studiu

Lední medvědi jsou zvířata, která je těžké v přírodě sledovat. Žijí v pro člověka nehostinných končinách – na rozlehlých ledových arktických pláních či plovoucích krách. Navíc přes svůj dobromyslný vzhled patří bílí méďové mezi značně nebezpečná zvířata. Vědeckého pracovníka ve svém teritoriu přivítají snad leda v případě, že by chtěl dobrovolně doplnit jejich téměř výhradně masový jídelníček.

Údaje o volně žijících medvědech, z nichž vědecká obec dosud čerpala, pocházely proto jen z poněkud omezených zdrojů. Jednalo se obvykle o dlouholetý výzkum (starý více než 40 let) kanadského biologa Iana Stirlinga kombinovaný s tradičními zkazky od severských domorodců. Pokud však mají lidé pomoci medvědům přežít i v novém tisíciletí, je třeba pro jejich ochranu získávat co nejaktuálnější data.

Globální oteplování ubírá z ledového království každoročně tisíce tun ledu a svět kolem medvědů se mění rychleji, než se mohou měnit oni sami. Anthony Pagano proto spolu s kolegy z University of California, U.S. Geological Survey, San Diego ZOO a Dr. Stephenem Atkinsonem, nezávislým biologem, zahájili dlouhodobé studium ledních medvědů v jejich domovině. Zvířata pozorují od roku 2013, sledují jejich tělesnou stavbu i potravní návyky.

 

Za potravou musejí medvědi cestovat. Někdy až zatraceně dlouho. | Zdroj: Flickr.com

Smrtící láska k ledu

Ve sledované oblasti Beaufortova moře vykazovali lední medvědi pokles v populační hustotě, tělesné kondici i údajích sledujících jejich dlouhodobé přežívání (survival rate). Přesné důvody, které k těmto zjištěním vedou, ale nejsou zcela známy. Vědecký tým odhaduje, že za zhoršením stavu populace i kondice jednotlivců může být větší vzdálenost, kterou musejí zvířata urazit při hledání potravy, a celkově nižší lovecká úspěšnost medvědů ve srovnání s předchozími dekádami. Na vině je pravděpodobně úbytek ledové pokrývky moří.

Zamrzlé kamery i daleký pochod

Vylepšení metodiky a pokrok ve sledovacích technologiích v posledních letech (tak, aby přístroje správně pracovaly i při  minus 30 stupních Celsia) umožňují někdejší odhady značně zpřesňovat. Uveďme konkrétní příklady vědců pro lepší představu: v roce 2013 byli dva medvědi vybaveni GPS obojky a videokamerami. Baterie však brzy vypověděly službu a čočky kamer se pokryly neprůhlednou námrazou. O rok později došlo ke speciální adaptaci kamer na obojcích na náročné podmínky a do sledování byli tentokrát zahrnuti čtyři medvědi.

Medvědům byly odebírány i krevní vzorky pro stanovení kondice zvířat. Po 8–11 dnech sledování poskytly kamery údaje o životě medvědů podané přímo z pohledu jejich dočasných nositelů. Tři ze čtyř zařízení ale opět nepracovala zcela správně. Roku 2015, po dalším vylepšení výzkumné technologie, sledovali vědci další čtyři medvědy. Jeden medvěd však odcestoval 280 kilometrů daleko za 9 dní a vědci se jej vydali hledat helikoptérou. Tulák na ně ovšem nečekal – nasměroval si to do Kanady, urazil dalších 430 kilometrů za 12 dní. Později se znovu uráčil vrátit na území Spojených států, kde jej bylo možné opět zaměřit.

 

Tulení tuk je základem přežití. | Zdroj: Wikimedia Commons

 

Nyní tedy víme, že lední medvědi umějí cestovat vskutku daleko. Jak je to ale s jejich výživovým stavem? Navzdory výše popsaným problémům s technikou shromáždili vědci tyto informace:

1) Metabolické nároky čtyřnohých polárníků se ukázaly být významně vyšší, než se odhadovalo dříve. Nárůst oproti odhadům činil téměř 60 %.

2) Sledovací obojky prokázaly, že medvědi se řídí strategií „přejím se, nebo hladovím“. Mohou cestovat dlouhé hodiny, aby nalezli otvor, který tuleni využívají k pravidelnému nadechování. Zde pak mohou čekat i několik dalších hodin. Jakmile se tuleň přiblíží, postaví se medvěd na zadní a předními tlapami udeří do hladiny, aby kořist omráčil. Poté ji usmrtí kousnutím do krku. Ne vždy je však útok úspěšný.

3) Z 9 sledovaných medvědů, o nichž máme nějaké informace, jich během sledovacího období (8–11 dní) pět významně ztratilo na váze. Čtyři z nich přišli o téměř 10 procent hmotnosti. Čtyři jiní, kteří byli v této době lovecky úspěšní, ale pro změnu 10 procent váhy přibrali. Z toho je zřejmé, jak je pro medvědy zásadní nárazový příjem výživného tuleního tuku.

4) Získaná data ukázala, jak velký vztah je mezi aktivitou zvířat a jejich metabolismem. Aktivní medvědi, kteří se pohybovali na velké vzdálenosti, ztráceli značné množství energie. Toto tvrzení zní již ze své podstaty poměrně logicky, leč věda musí potvrdit (či vyvrátit) i zdánlivě zřejmá zjištění.

Když se lov nedaří, medvědi hubnou. | Zdroj: Wikimedia Commons

Na základě celkových výsledků dlouholeté studie považují vědci za důležité zdůraznit, jak náročné je pro lední medvědy dohánět hmotnostní ztráty, k nimž dochází tím častěji, čím je led tenčí a čím ubývá loveckých příležitostí. Stav ledových ploch na planetě ukazuje například tato mapa. Migrační vzdálenost hladových zvířat stoupá a jejich kondice se dále zhoršuje. Mizení ledových ker má proto pro lední medvědy skutečně dramatické důsledky. Hladovějící šelmy mohou z planety kvůli globálnímu oteplování v nedaleké budoucnosti zmizet úplně.

Zdroj: The Conversation

(Zobrazeno celkem 87-krát, 1 zobrazení dnes)
Share