Věděli jste, že je možné snížit hlučnost našich opeřených parťáků? A dokonce je odnaučit řvát a křičet? Jde to, ale vyžaduje to trénink. A také důslednost všech členů domácnosti.
Křik je přirozený způsob komunikace papoušků. Nese se na velké vzdálenosti a umožňuje jim najít jeden druhého v hustých korunách stromů. Papoušek může křikem vítat východ slunce, varovat nás před domnělým nebezpečím, sdělovat svoji radost nebo nás informovat, ve kterém pokoji se nachází. Důvodů je nespočet a při pořízení papouška je potřeba s hlučností počítat. Většina majitelů ale nevědomky učí papouška křičet víc a víc. Naučená, nadměrná hlučnost pak bývá zdrojem mnoha rodinných i sousedských problémů a může vyústit v nucený odchod papouška z domu.
Proč papoušek křičí doma
Papoušci většinou nadměrně křičí, protože chtějí naši pozornost. Nejčastější chyby, které majitelé dělají, když papoušek začne křičet:
- otočí se na papouška
- okřiknou ho
- vejdou do pokoje za křičícím papouškem
- přijdou ke kleci, aby ji mohli zakrýt dekou
- přijdou k papouškovi a snaží se ho rozptýlit
Popsané situace jsou papouškem vnímány velmi pozitivně, protože křikem získal naši pozornost a utvrdil se v tom, že křik opravdu funguje. Proto je důležité řvoucího papouška úplně ignorovat, neotáčet se na něj, nemluvit na něj, nechodit k němu. Jen tak papoušek pochopí, že křik nefunguje.
Učíme papouška volat nás jinak
Pokud ale už máme problém s nadměrným hlukem, tak ignorovat papouška samo o sobě nestačí. Potřebujeme ho naučit, jak na nás má volat. Téměř žádný papoušek nekřičí jedním nesnesitelným tónem celou dobu, ale řev občas proloží tišším pípnutím, zaskřehotáním, zabrbláním či nějakým slovem. Na tento příjemnější zvuk my zareagujeme a papouška odměníme pozorností, drobným pamlskem, příchodem do místnosti apod. Tím ho učíme, že pokud nás chce přivolat k sobě, pak musí pípat a ne křičet.
Tento proces učení můžeme urychlit tím, že ho zopakujeme mnohokrát za den. Pokud papoušek křičí, když odejdeme z místnosti, můžeme třeba 20krát po sobě odejít z místnosti a vejít dovnitř ve chvíli, kdy papoušek vydává nějaký příjemnější zvuk.
Klíčová je důslednost a jednota
Jsou chvíle, kdy se křik stává neúnosným a my potřebujeme papouška zakrýt dekou nebo ho rozptýlit hračkou, pamlskem nebo naší pozorností. I v tomto případě si ale musíme počkat na okamžik, kdy je papoušek chvilku ticho nebo vydává nějaký příjemnější zvuk. Jakmile nám totiž prasknou nervy a ke křičícímu papouškovi přijdeme, papoušek si uvědomí, že stačí křičet dost dlouho a člověk nakonec přijde.
Abychom byli v boji s nadměrným křikem úspěšní, musí spolupracovat celá domácnost. Důležitá je také důslednost. Všichni musí papouška úplně ignorovat, když křičí a věnovat se mu v momentech, kdy je potichu nebo vydává příjemnější zvuky. I když se často může zdát, že papoušek nedělá žádné pokroky a křičí pořád stejně, vyplatí se vytrvat. Někdy to bude trvat týdny, jindy měsíce, ale pokud budeme důslední a trpěliví, snížení hlučnosti se dočkáme.
Do budoucna je potřeba počítat s tím, že i když papoušek pochopí, že řev nefunguje, my nesmíme polevit. Jakmile bychom přestali dodržovat zde popsaná pravidla, papoušek se rychle naučí opět křičet. Stejně tak jakákoliv životní změna (dovolená, stěhování, pořízení dalšího papouška) může narušit zavedenou rutinu a způsobit, že papoušek znovu začne křičet.
Návod na odnaučování křiku najdete také na videu autorky:
