Papoušci pro začátečníky – 1. díl

Kdo by nechtěl opeřeného mazlivého a hravého kamaráda, který bude povídat, napodobovat zvuky a dělat nejrůznější kousky? Papoušci jsou pro tyto svoje vlastnosti chováni už tisíce let, od starověkého Egypta. Kdo někdy papouška měl, obvykle kouzlu tohoto druhu podlehne. Pořídit si papouška je snadné, jako každé zvíře má ale i papoušek svoje potřeby a nároky a také stinné stránky, které je třeba zvážit a promyslet.

papoušci papoušek

Papoušíček šedokřídlý (Forpus coelestis) | Kredit: Pixabay.com – CC0

Co bychom si tedy promyslet před tím, než si nového opeřeného miláčka přineseme domů?

Vztah na desetiletí

Papoušek je závazek na roky, ale spíše desetiletí. I ti nejmenší (andulka, korela, agapornis nebo papoušíček) se dožívají v průměru 10 až 15, někdy i více. U větších papoušků (žako, ara, amazoňan, kakadu) se věk dožití pohybuje i hodně přes 50 let. (Rekordmanem bude asi nelétavý kakapo soví, u něhož se udává věk dožití až 100 let, ale toho si vzhledem k jeho vzácnosti určitě nekoupíte.)

Papoušci jsou také velmi sociální tvorové, v přírodě žijí buď v párech, nebo v hejnech. Navazují proto silné vztahy: buď s dalšími papoušky, nebo s lidmi, pokud ptačího parťáka nemají nebo byli odchováni ručně.

lori papoušci

Nejen tito nádherní loriové potřebují partnera a vztahy. Kredit: Pixabay.com – CC0

Počítat proto musíme s tím, že s námi bude papoušek dlouho, a také stále. Pokud si ho pořídíme jako jedináčka, určitě si s námi nebo s někým z rodiny vytvoří blízký vztah a bude očekávat a vyžadovat jeho společnost a pozornost. Papoušek nepochopí, že musíme do práce, nebo že jedeme na 14 dní na dovolenou. Zvlášť u velkých papoušků fixovaných na člověka pak může hrozit jejich deprese a sebepoškozování.

Zvažme proto, zda se můžeme našemu ptačímu kamarádovi věnovat dlouhodobě a intenzivně. Určitě je dobrou alternativou pořídit opeřence rovnou dva. Možná tolik nepřilnou (i když ani to není pravidlem), ale rozhodně jim nebude smutno, když my nebudeme chvíli doma.

Prostor a prostředí

Každé zvíře, tedy i papoušek, potřebuje nějaký vhodný prostor. Papoušky chováme obvykle v klecích či voliérách. To by měl být výsostný prostor našeho kamaráda, jeho bezpečné místo, kde má krmení, vodu, místo na spaní, větve na okus, sépiovou kost, kde je v bezpečí a v klidu.

aratinga papoušci

Aratinga v kleci, kde sice má jednu hračku, ale také bohužel plastová bidla, žádné větve na okus…
Kredit: The_Gut, Flickr – CC BY

I když někteří papoušci jsou spíše šplhavci, všichni používají křídla k létání a je pro ně přirozeností létat. V kleci se papoušek opravdu neproletí, a pokud nemá možnost se volně přesouvat do voliéry, budeme ho asi chtít ho z klece pouštět. Což papouškovi určitě udělá radost, nám také, ale také to znamená nějaká opatření.

Demoliční četa v akci

Prostor, ve kterém žijeme, může být pro papouška nebezpečný. Pozor hlavně na okna nezakrytá záclonami či žaluziemi: náraz do skla, které pták nevidí, může pro našeho miláčka znamenat smutný konec. Otevřený oheň, horké povrchy a tekutiny představují podobně vážné nebezpečí. A výpary z teflonu jsou pro papoušky smrtelné, bude tedy potřeba nevhodné nádobí vyměnit za jiné.

papoušek papoušci teflon

Na teflonové nádobí v domácnosti s papouškem zapomeňte – spolehlivě zabíjí! Kredit: Pixabay.com

Papoušek zkoumá svět očima, sluchem, nohama, ale především zobákem a jazykem. Okusovat vše, co jde, je tedy pro něj zcela přirozené, potřebné a zdravé. Ne už tak pro nás! Ohlodaný dřevěný nábytek nás asi naštve, stejně jako okousané knížky. Překousané kabely či znehodnocená elektronika už ale představují ohrožení i pro papouška. Revizí musí projít také pokojové rostliny, mnohé z nich jsou jedovaté. Nemluvě o všem ostrém, chemickém, lécích apod.

Mnozí papoušci se dají naučit, aby chodili vyměšovat třeba na klec, ptačí strom nebo na jiné oblíbené místo. Často ale udělají hovínko právě tam, kde zrovna jsou, na nábytku, na stole, na nás… A většina papoušků se zatím nenaučila po sobě uklízet, takže to bude na nás. A i když papoušci budou v kleci, tak klec samotná a nepořádek kolem ní nás také zaměstná.

Papouščí trus nijak výrazně nepáchne, pokud papoušky podestýláme vhodným materiálem (např. bukové štěpky), tak nijak zápachem neobtěžují. Pozor ale u alergiků: pokud někdo z rodiny trpí alergií na peří či prach, není papoušek nejvhodnějším mazlíčkem. Nejenom při přepeřování, kdy je peříček a prachu více, pták nějaké ty alergeny vyprodukuje.

Zpěvák, žvanil a křikloun

Když už byla řeč o zobáku: nejenže je to pro papouška univerzální ruka a švýcarský armádní nůž, je to také nástroj pro komunikaci. Vedle příjemného cvrlikání a opakování slov a jiných zvuků, na což se asi těšíme, dokáže papoušek i pěkně nahlas zakřičet. A samozřejmě, čím větší pták, tím silnější má hlas.

Jestli je papoušíček nebo andulka v pohodě, korela, agapornis a mníšek na hranici naší snesitelnosti, pak si určitě nepořizujme aru nebo kakadua. Velký papoušek zvládá křik přes 80 decibelů, někdy i více. A čím víc opeřenců pohromadě, tím větší bude hluk. A i pokud to zvládneme my, ne vždy to akceptují další členové rodiny nebo sousedi.

Pokud vás předchozí řádky zatím nijak od pořízení opeřence neodradily, je na čase se začít zabývat výběrem vhodného druhu papouška a porozhlédnout se, kde ho sehnat. Na to se zaměříme v příštím dílu.

(Zobrazeno celkem 380-krát, 1 zobrazení dnes)
Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..